Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola druhá: Uvěznění

7. 2. 2014

 Kapitolu obetovala marci

 

Kapitola druhá: Uvěznění


Hermiona se snažila udržet své návštěvy na ošetřovně, řekněme, na minimu (i když Merlin ví, že navzdory svým předsevzetím se zde mnohokrát ocitla v pasti). V letošním roce měla čistý štít – žádné pády z košťat (zachvěla se), žádní temní čarodějové, kteří by se mstili, a málo zážitků, kdy by se ocitla blízko smrti.

A pak přišel ten idiot Malfoy a do všeho vznesl zmatek. Zase.

Věci se právě usadily. Studenti teď byli starší, moudřejší. Na každého měla válka dopad. Všechny zasáhla mnohá úmrtí; Fred, Tonksová, Lupin, dokonce i Levandule.

Vždy považovala Bradavice za útočiště. Nyní, když jste se rozhlédli, se zdály být chladné a prázdné. Zrekonstruovali je, jak jen to šlo, a přesto byl jejich dřívější starobylý hřejivý nádech ten tam.

Hermiona otevřela oči a první, čeho si všimla, byl strop, který dozajista nebyl jejím. Rozhlédla se kolem, cítíc se nesvá, když vtom se jí vrátila paměť.

Malfoy. Taky ho zasáhl ten výbuch. A předtím ho v záchvatu vzteku skoro zabila.

Kde je?

Přitáhla se na lokty, když vtom sebou škubla, jak jí hlavou projela ostrá bolest. Měla kolem čela omotaný obvaz – cítila jeho dráždivé svědění – a jeden měla také na své paži. Napravo od ní dřímal prvňák s hrozivě vypadajícími vředy. Po levici spal Draco, podobaje se hodně štěněti stočenému do klubíčka.

„Vypadá nevinněji, když spí,“ poznamenal hlas vedle její postele.

Trhla sebou a otočila se. Vedle postele seděl Theodore Nott s vřelým úsměvem na rtech. Přísahala by, že tam předtím nebyl.

„No, ahoj,“ zamumlala. Nakřáplost vlastního hlasu ji překvapila a ze slov ji bolestivě zaškrábalo v krku.

Poklepal lehce její pokrývku, což vypadalo trošku trapně. Se sklopeným pohledem se tiše zeptal: „Jak ti je? Byla to docela rána, co tě tam zasáhla.“

Zamrkala na něj. „Jsem v pohodě,“ opatrně řekla. „Přišel jsi na návštěvu za Malfoyem?“

„Ne, já…“ odmlčel se. „Vlastně jsem si chtěl promluvit s tebou.“

Hermiona si nemohla pomoci, ale cítila se šokovaně. „Myslela jsem, že mě nenávidíš.“

Na to se mírně zamračil a jeho hezkou tvář zahalil stín pochybností. „Samozřejmě, že ne. Mrzí mě, že jsi měla takový dojem.“ A rozpačitě se usmál. „Předpokládám, že si teď o nás zmijozelských nemyslíš zrovna to nejlepší.“

Jeho úsměv mu oplatila. „Pokud jde o zmijozelské, naučila jsem se počítat s nečekaným.“  Zamžourala na Malfoye, který brumlal ze spaní něco o kočkách. Jasně si pamatovala na jeho výraz, když mu Harry znovu zachránil život.

Skoro až vděčný výraz. Od Malfoye, což byl docela výkon.

„Omlouvám se za Dracovo chování,“ zamumlal Theo, když si všiml, kam míří její pohled. „Myslí to dobře. Opravdu. Prostě… úplně neví jak na to.“

Hermiona se tiše zasmála. „To je v pohodě. Nemusíš nic vysvětlovat.“

„Mám pocit, že musím,“ řekl Theo vážně. „Raději povím madame Pomfreyové, že jsi vzhůru. Řekla mi, abych ji informoval, jakmile se vzbudíte. Pak hodíme ještě řeč.“ Mrkl na ni, zatímco odcházel.

Milý kluk, pomyslela si upřímně Hermiona. Zadívala se směrem na spícího Malfoye. Škoda, že všichni zmijozelští nejsou stejní.

„Slečno Grangerová! Jste vzhůru,“ vykřikla madame Pomfreyová a usmála se na ni. „Víte, byla jste mimo celý den. Byla to docela rána, co vás tam zasáhla. Dovolte, podívám se.“ Žena jemně odvázala obvaz. „Budete mít vážný otřes mozku… Zřejmě nebudete moct nějakou chvíli chodit.“

„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona. „Chci říct… pamatuji si na výbuch… a pak…“

Madame Pomfreyová se soucitně usmála. „Panu Finniganovi se nějak podařilo vyhodit do vzduchu svůj lektvar,“ prohlásila zřejmé a protočila oči. „Síla exploze vás odhodila tady na pana Malfoye a oba jste skončili na zemi. Jak vy, tak pan Malfoy jste utrpěli velmi vážná zranění.“ Odkryla přikrývky a Hermiona jen šokovaně zírala na obvaz na své noze.

Madame Pomfreyová přispěchala s vysvětlením. „Jak vidíte, lektvar přetekl a předtím, než jej mohl profesor Křiklan… a vaši spolužáci zastavit, vás zasáhl,“ ukázala na její nohu, „a ošklivě vás popálil.“ Povzdychla si, vyhlížejíc obezřetně. „Budete tu muset pár týdnů zůstat.“

Hermioniny oči se rozšířily hrůzou. „Ale – ale jsou přece Vánoce! Každý bude doma!“

Léčitelka se mírně zakabonila. „Měla jsem dojem, že se letos domů nevracíte.“

Nato se Hermiona zamračila. „Ne, ale…“ Nechtěla se ponížit tím, že by řekla, že nemá nic lepšího na práci. Ale upřímně – ošetřovna na Boží hod! Jaká nuda!

„Budete mít společnost.“ Ženin úsměv byl skoro až zlomyslný. „Pan Malfoy také nadával. Měla jste štěstí.  Stál velmi blízko a…“ léčitelčiny oči zaplnila lítost. „Na levé paži a obou nohách má popáleniny třetího stupně. Také má těžký otřes mozku.“

Hermiona cítila narůstající znechucení.

„Uvízlá s Malfoyem na Boží hod,“ zabručela. „Báječný způsob jak oslavit svátky.“

Madame Pomfreyová se sama pro sebe zasmála. „Jsem si jista, že vám mohu dovolit na krátkou dobu navštívit knihovnu,“ řekla. „Ale musíte pochopit, že popáleniny, které jste utrpěla, jsou vážné, a musím je léčit každých pár hodin. Nejsou to jen normální popáleniny, kapalina měla také kouzelné vlastnosti, které ránu zhoršily. Mudlovi by způsobily trvalé jizvy, možná i ochrnutí… vy dva jste měli velké štěstí.“

„Já toho Finnigana zabiju,“ nevrle zavrčela peřina na vedlejší posteli.

Pro jednou Hermiona souhlasila. „Pomůžu ti,“ nabídla peřině.

Zpod přikrývek se vynořila hlava a Draco se na ni usmál, a pak, jako by si vzpomněl, kým je, se zamračil na podlahu. Hodil nohy přes okraj postele, zasténal a nohy se pod ním svezly. Vzápětí dramaticky padl zpátky na matraci.

„Musím se pomstít,“ řekl.

Pomfreyová se na něj káravě zahleděla. „Nebudete dělat nic podobného,“ napomenula jej. „Chovejte se jako doma, neboť si tady během příštích několika týdnů pobudete.“

Malfoyovi poklesla čelist. „Co? Ne! To je… to je týrání! Vězení! Tohle nemůžete!“ vykřikl skandálně. „Můj otec…“ odmlčel se.

Jeho otec byl mrtvý.

Léčitelka stiskla pevně rty. „Nedělejte, že jste mě neslyšel mluvit se slečnou Grangerovou. Jsem si moc dobře vědoma vašeho odposlechu.“

„Ne!“ zakňoural Malfoy. „Mám mnohem důležitější věci na práci, než být zavřený na Boží hod na ošetřovně.“

Pohled madame Pomfreyové byl přísný. ‘Neústupný‘. Poté se vytratila do prostor pro zaměstnance.

Hermiona se opřela zpět o matraci. To bude pár dlouhých týdnů.

„Grangerová, jsi na mě nasraná?“

Otočila se tváří k Malfoyovi a její obočí se skepticky zvedlo. „Vždy na tebe budu nasraná, Malfoyi,“ řekla upřímně.

Spokojeně si povzdechl. „Díky, Grangerová. To pro mě hodně znamená.“

Děsivé na tom bylo, že se zdál být naprosto vážný.

Protočila oči v sloup a opřela se zpět o své polštáře.

Ano, to bude určitě pár dlouhých týdnů.

Xxx

O jednu knihu, dvě hodiny počítání stropních panelů, jednu hodinu opakování postupů lektvarů a třicet minut proklínání každičké kosti Seamuse Finnigana později, Hermiona neměla co dělat.

S nicneděláním přišla nuda.

S nudou přišla silná spalující nenávist, která donutila Hermionu chtít něco proklít. Vyřešila to rozbitím vázy (kterou rychle svojí hůlkou opravila, než by to mohla vidět madame Pomfreyová).

„Takové problémy se zvládáním vzteku, Grangerová?“ protáhl hlas někde nalevo od ní.

Neměla příliš náladu na snášení Malfoyova ostrého jazyka. „Sklapni nebo to budeš ty, s kým praštím.“

Malfoy měl tu drzost vypadat matně pobaveně. Natáhl ruce za hlavu a zamumlal: „Můžeš se mnou praštit, kdykoliv budeš chtít.“ Mrkl na ni.

Měla náhlé nutkání vrátit se v čase a prostě nechat toho hajzla odvést do Azkabanu.

Nevděčný parchant.

Hermiona přehodila nohy přes okraj postele a ušklíbla se, když ji jedna z nohou zabolela a rozbušila se jí hlava. Zaťala zuby a vstala. 

„Co to děláš?“ dožadoval se Malfoy a posadil se na své posteli.

„Odcházím odsud,“ odsekla. „Nemůžu se smířit s tvojí přítomností dvacet čtyři hodin denně! Přivede mě to k šílenství! Museli by mě přesunout na psychiatrické oddělení u svatého Munga!“

„Grangerová,“ podíval se na ni Malfoy, jako by zešílela. „Uklidni se.“ Pomalu se přesunul a nohy spustil přes okraj postele. Seděl tam a civěl na ni zvědavým pohledem, jedno obočí zvednuté.

Hermionin zrak se rozpil do černých teček a světlých jiskřiček. Bylo zřejmě ještě brzy na to vstát a přesouvat se, ale nehodlala nechat Malfoye spatřit, jak je na tom hůř než dobře.

Udělala jeden krok a musela se zastavit, protože se jí před očima začal točit svět. Její nohy se pod ní podlomily a ona se zoufale zachytila zdi.  

Je tohle snad pocit umírání? přistihla se přemýšlet, když jí nohy vypověděly službu. Někde v pozadí se ozval výkřik a kolem ní se obtočily dvě pevné paže.

Na vteřinu, jen na vteřinu si myslela, že to byl Malfoy, a cítila se podivně… dojatě.

Pak však zaslechla: „Zatraceně, Hermiono, jsi v pořádku?“

Záblesk rudých vlasů. Brýle.

Hermiona nikdy nebyla naštvaná, že vidí své přátele, ale teď k tomu byla zatraceně blízko.

Klesla na podlahu. „Jen mě tu nechte zemřít,“ řekla jim směle.

Harry si nejistě prohlédl Malfoye. Ron se zamračil. „Cos jí udělal?“ zeptal se světlovlasého kouzelníka.

Na to Malfoy pozvedl obočí. „Nic jsem jí neudělal, lasičáku. Prostě vyskočila z postele a prohlásila, že odchází.“ Odmlčel se, vypadaje zamyšleně. „Hm ano, to bylo po tom, co rozbila sklenici.“

Ron právě položil Hermioně ruku na rameno, když spěšně dorazila madame Pomfreyová. Úplně se zarazila, když viděla dívku sedět na podlaze a mračit se na zem. 

„Co se to tady děje?“ dožadovala se léčitelka, pomáhajíc Hermioně na nohy.

Malfoy ironicky protáhl: „Grangerová si myslela, že by bylo zábavné vydat se na brzkou ranní procházku.“

Ron se na něj zamračil. „Drž hubu, fretko. Už jsi způsobil dost škody.“

Malfoy se naježil. „ nejsem ten, kdo vyhodil kotlík do povětří.“

„A Seamusovi je to opravdu líto!“ protestoval Harry v obraně svého přítele. Madame Pomfreyová se bezmocně dívala tam a zpět mezi shromážděnými.

„Ach, sklapněte, vy hromado idiotských ropuch,“ zavrčela Hermiona, belhajíc se k posteli. Veškeré osazenstvo ošetřovny na ni zíralo.

„Jsi…“ Ronův hlas zeslábl.

Harry mu vypomohl. „Jsi v pořádku, Miono?“

Vypadalo to, jako by se otevřela stavidla. Hermioniny oči zasvítily, a když se na něj zamračila, vše, co Ron dokázal, bylo nefňukat strachem. „Samozřejmě, že nejsem v pořádku! Budu uvězněná s fretkou na ošetřovně na Boží hod, moje tělo pokrývají obvazy a chci jít domů.“

Slovo 'domů' z jejích úst znělo spíš jako zdrcený nářek, než naštvané odseknutí.

„Proč teda nejdeš?“ dožadoval se odpovědi Malfoy.

Harry zaúpěl, Ron mumlal něco o 'té pitomé fretce' a madame Pomfreyová pokračovala v bezmocném sledování situace.

Hermiona zařvala: „Protože si moji rodiče nepamatují, kdo jsem, a ti ubozí troubové z ministerstva je nedokáží najít! Měli být údajně v Sydney, ale přestěhovali se!“ Zdálo se, že ztrácí sebekontrolu, když si přehodila přes hlavu přikrývky, vydávajíc jekot.

„Slečna Grangerová se zdá být v šoku,“ poznamenala madame Pomfreyová otřeseně.

„Myslíte?“ protáhl sarkasticky Draco.

Madame Pomfreyová neslyšela, nebo aspoň předstírala, že ne. Prohlížela si své regály. Nakonec ze spodní police vytáhla tenkou lahvičku a odnesla ji k hromadě smotaných přikrývek, kterými teď byla Hermiona Grangerová.

„Všichni ven!“ nařídila žena.

„Ale -“ protestoval Ron.

Nemohl tu jen tak nechat Hermionu s tou fretkou!

„Ven!“

„Přijdeme se rozloučit později, Miono,“ zvolal Harry, tahaje Rona ven z místnosti.

Ale - Malfoy -“ řekl Ron.

„Pojď, Rone, nestihneme oběd.“

Ron šel potom mnohem ochotněji.

Madame Pomfreyová se zamračila. „Ten kluk si potřebuje vyjasnit své priority,“ řekla a zavrtěla hlavou.

Přes ošetřovnu se linul Hermionin smích.

 

Poznámka překladatelky: Autorka má v originále této kapitoly Den díkůvzdání, ale na základě komentářů ke kapitole na FF a vlastního úsudku jsem se rozhodla to předělat na Boží hod. Den díkůvzdání je americký svátek a slaví se na konci listopadu, což by si odporovalo s tím, že se povídka odehrává o Vánocích. Boží hod proto, že se držím toho, že Vánoce oficiálně ve Velké Británii začínají až 25. prosince na tzv. 'Vánoční den'.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:3

(Lily, 15. 12. 2014 8:36)

Tahle povídka je opravdu nádherná :) Nemůžu se dočkat další kapitoly :)

NADHERA

(HANA, 15. 11. 2014 11:58)

JE TO SUPER PROSÍÍÍM POKRAČOVÁNÍ

Nádherné!

(Alex, 11. 7. 2014 19:18)

Děkuju ti za překlad, povídka ne opravdu nádherná!! :) A kdy bude další kapitola? :D :)

nadhera

(Leylon, 22. 2. 2014 9:38)

Uzasna kapitola. Mia je ru bojovnejsia, Draco zly, drzi a cez to ocarujuci. Hlada aspon akusi istotu a tou je pre neho prave teraz Hermionino spravanie... Toti bude este velmi zaujimave. Dakujem za preklad :-)

Re: nadhera

(MagicLady, 24. 2. 2014 11:28)

To opravdu je, ale není se čemu divit, když už je po válce. Draco je tu tu skvělej, tenhle jeho sarkasmus a vytáčení Hermi nemají chybu :) Díky.

:-)

(Thanan, 18. 2. 2014 13:20)

Úžasná povídka, jsem zvědavá jak dlouho to Hermiona s Dracem vydrží :-D díky moc za překlad a těším se na další kapitolu :-)

Re: :-)

(MagicLady, 24. 2. 2014 11:24)

Hermi bude potřebovat pevné nervy :) Díky.

:)

(MIRA, 9. 2. 2014 2:00)

„Ten kluk si potřebuje vyjasnit své priority,“ No, pokiaľ ide o jedlo, tak priority má určené. :D
Ďakujem, že si pridala ďalšiu kapitolu.
Hermiona to bude mať ešte ťažké, keďže nemôže riadne vstať z postele. Ale dúfam, že ten pobyt riadne spríjemní aj Malfoyovi.:P

Re: :)

(MagicLady, 24. 2. 2014 11:23)

Nj, typickej Ron :D No Malfoy zdá se si to zatím užívá :) Díky.

Jupí

(Lupina, 8. 2. 2014 14:14)

Díky za další kousek. A nepřeběhla jsem k originálu. Kdo si počká... :-) Napadlo mě, že je vlastně jedno,jestli Den díkůvzdání (ale to je jen americký svátek, ne? Proč ho autorka použila?) nebo Boží hod. Stejně mají pár týdnů zůstat na ošetřovně :-D A už se těším. Ti dva jsou silně reaktivní, tuším, že se máme na co těšit. Díky za skvělý překlad :-)

Re: Jupí

(MagicLady, 24. 2. 2014 11:18)

:D Jo to je mi záhadou, protože je to Australanka a ti se říděj podle VB. Jojo, ti dva spolu jsou skvělá výbušná směs :D Díky :)

Paráda

(TaraFaith, 8. 2. 2014 9:52)

Je to rozhodně zajímavé. Nechybí tam vtip, slušná dávka sarkazmu, ale je to i příběh, který má zatím hlavu a patu a postavy nejsou ani moc ooc. Moc díky za překlad. Těším se na pokračování.

Re: Paráda

(MagicLady, 24. 2. 2014 11:14)

To jsem ráda, že se zatím líbí, ano sarkasmus tam rozhodně je :D Díky.

...

(marci, 7. 2. 2014 14:30)

parádní kapitolka - zejména závěr neměl chybu: "Slečna Grangerová se zdá být v šoku" "Myslíte?" :) Bavila jsem se a i když samozřejmě škola má přednost, a lvice má asi přednost, a vůbec život má přednost... sakra - prostě se moc těším na pokračování !!! :) Díky!

Re: ...

(MagicLady, 7. 2. 2014 14:38)

:D Draco je prostě rozkošnej :D Máš pravdu, má to všechno přednost. Z 3. kapitoly mně chyběj jen 3 strany a bude taky hotová, jen se k tomu dostat :) Díky za komentík :)