Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. Plánování věcí budoucích

4. 9. 2012

 

Kapitolu obetovala: marci 

 

18. Plánování věcí budoucích

 

Upozornění autorky: Nic z příběhu Harryho Pottera mi nepatří a nemám v úmyslu na tomto příběhu vydělávat. Jane je moje, domácí skřítkové bohužel už ne. Jaká škoda.

 

Další školní den se vlekl jako nekonečně nudná neděle strávená s rodinou. Draco neměl problémy udržet krok se špicí třídy, avšak zjistil, že je stále obtížnější sledovat monotónní přednášky svých profesorů.

Deset minut potom, co hodina začala, vzdal věštění z čísel a neměl ani představu, o čem mluvil profesor Binns.

Jeho mysl pořád chrlila myšlenky, obrazy a vzpomínky, a jeho oči neustále pokukovaly po Hermioně.

Vypadala dneska lépe, její tvář ztratila trochu té nezdravé barvy a její krok byl opět stejně jistý jako dřív.

On se ale cítil vyčerpaně. Minulou noc mu přišel nový dopis od otce a poté, co informoval ředitele a udělal pro něj kopii, strávil hodiny jeho studováním, kontrolujíc každý kousíček papíru, jestli na něm nejsou skryté symboly, a každé slovo, jestli nemá jiný význam.

Má snad podezření? Plánuje něco?

Každé slovo jeho otce, každé setkání s ním jej uvrhlo do směsice rozporuplných pocitů. Strach, pochyby, vina a povinnost se v něm praly.

Rok a půl po incidentu na ministerstvu věděl, že bylo správné informovat Brumbála o zbylých kontaktech s jeho otcem.

To byla jediná možná věc, kterou mohl udělat, když mu toho dne byl krkavcem doručen dopis. Informovat Brumbála – zradit svého otce hlas v jeho hlavě v tu chvíli obvykle začal šeptat protiargumenty – bylo to správné.

Ale i tak to nebylo snadné.

A předstírat, že je na otcově straně, užívat si jeho hrůzostrašné příběhy, či sdílet jeho víru přirozené nadřazenosti čistokrevných, bylo ještě těžší.

Pokaždé, když předával otcův dopis, cítil se provinile – zrazuje ho – a ještě provinilejší, když v přetvářce pokračoval.

Draco sám sebe přistihl v  nekonečném kruhu myšlenek, spánek ho obvykle po zbytek noci opustil.

Před nocí v Brumbálově kanceláři poslal Hermioně dopis, aby se někde setkali, protože stejně nevypadala, že chce jít spát. Rozhovor problém nevyřešil, kvůli paradoxu zrady nebylo co řešit, avšak pročistilo mu to hlavu a umožnilo mu to někdy nad ránem usnout.

Dnešní svítání ho zastihlo v bdělém stavu ve společenské místnosti, třesoucího se nervozitou a frustrací.

Cítil, jak se smyčka více utahuje, zvyšujíc tak napětí a tlak. Tempo se stupňovalo a on se vlekl, pracoval tvrdě, a přesto nemohl udržet s ostatními krok.

Možná kvůli tomu s ním Hermiona více nemluvila.

V dobách jako byla tato, si Draco přál, aby s ním byla alespoň část jeho staré, hloupé arogance. Život byl tehdy mnohem jednodušší, svět dokonale rozdělený na to, co si zaslouží jeho pozornost a na to, co mohl ignorovat. Chyby mohly být v této nádherně jasné představě světa opomíjeny, jak by se mohl jeho otec kdy mýlit? Jak by mohl být, proboha, některý z těch starých bláznů vyučujících v Bradavicích lepší, než jeho nedostižný, velkolepý otec?

Ale potom, po té noci na Odboru záhad, se všechno rozpadlo. Najednou moc a vliv Malfoyovy rodiny byl téměř pryč, pouze sloužil jako jakási poloviční ochrana, která držela Luciuse od vězení.  

Počet jeho přátel a obdivovatelů se také snížil. Vypadalo to, že ho Zmijozel nepřijal jako vůdce pro jeho šarm a inteligenci, ale proto, že jeho otec měl nad jejich rodiči moc.

 Byl vyřazen z famfrpálového týmu. Jeho respekt prefekta se také zmenšoval a šeptající hlasy se mu ve společenské místnosti vysmívaly.

Teprve potom, co ho několik týdnů ovládal vztek, bolest a pocit zrady, si uvědomil, že v pozadí jeho mysli číhají také jiné pocity – úleva, svoboda, nadšení.

Poprvé ve svém životě byl Draco osvobozen od otcova stínu. Volný k tomu, aby se mohl stát osobou, kterou chtěl být. Volný k tomu, aby mohl zpochybňovat zásady a přesvědčení, které řídily celý jeho život. Volný k tomu, aby si vybral lidi, kterým chce důvěřovat. Tak jak Hermiona říkala.

Byla to ona, která mu pomohla s touto etapou změny. Ona a zvláštním, sotva patrným způsobem, profesor Snape.   Potom mu Hermiona řekla o profesorově riskantní dvojí roli – Smrtijed a člen Řádu. Draco začal svého vedoucího koleje sledovat a brzy si všiml, jak mistrovsky tyto role Snape hraje.

Balancoval na hraně mezi dvěma propastmi, neustále posuzující a hodnotící každé slovo, každý krok, každé gesto, jestli nemá skrytý význam. Draco ho pozoroval a uvědomil si, jakou sílu může důvtip mít, jaký rozdíl mohou udělat i ty nejjemnější detaily. A jak je možné naučit se používat tuto sílu k vlastnímu prospěchu.

Odsekávající hlas profesorky McGonagallové uťal jeho tok myšlenek a vrátil jej do přítomnosti.

„Dnes,“ mluvila zřetelně, „se znovu pokusíme o Krotící kouzlo.“

Na její oznámení odpovědělo všeobecné zanaříkání. Kouzlo bylo poměrně pokročilé a muselo být provedeno dvojicí kouzelníků.  Princip byl ten, že stázové kouzlo drželo divoké zvíře, zatímco ve stejnou dobu jedovatá nebo jiná nebezpečná část těla byla přeměněna na neškodné protějšky a bylo použito kouzlo na zkrocení divoké bytosti. Pokud jste to špatně načasovali a sladili, zvíře se uvolnilo a způsobilo ve třídě chaos.

Během poslední hodiny to společně zažili a netěšili se na bolestivá poškrábání a zmatek rozzuřených koček, zmenšených tygrů, či zdivočelých malých hadů.

„Avšak dneska změníme páry,“ pokračovala McGonagallová, „protože musíme být schopni pracovat na kouzle s neznámými partnery. Během svých zkoušek nebudete mít vyškoleného přítele…“

Ignorujíc profesorčin známý projev o nadcházejících OVCÍCH, Draco znovu začal klimbat.

Nevšímal si odehrávajícího se párování a byl překvapen, když najednou vedle sebe ucítil nově přítomného.

Vzhlédl a jeho pohled se setkal s čokoládově hnědýma očima, které ho upřeně zkoumaly. Stojící po jeho boku s klecí s hadem v ruce se na něj Hermiona usmála.

„Zdá se, že McGonagallová chce, abychom spolu mluvili,“ zašeptala, avšak v jejím hlase nebyla ani památka po nedávném chladu a odmítnutí.

„Asi se mýlíš,“ zašeptal zpátky, neskrývaje svou zatrpklost.

Její úsměv zmizel a Draco okamžitě zalitoval svých slov.

„Draco,“ řekla, a něco v jejím hlase mu řeklo, že jí taky chyběl.

„Nerada jsem ti to dělala, ale neviděl jsi, že bylo nebezpečné spolu mluvit? Každý den jsem mohla být prozrazena, a taky jsem nechtěla riskovat tvůj život. Mohu potlačit svoje vzpomínky, ale pokud by byly zkoumány příliš tvrdě, nedokázala bych skrýt, co mám právě na mysli.“

Nemohl se tak lehce zbavit svého hněvu, ale její slova dávala smysl. Náramný smysl, jestli jí pochopil správně, protože slova mu řekly, že očekává, že bude odhalena. Že zemře. Že se vzdá, ale pokusí se ho ochránit před stejným osudem.

„Tak co se změnilo?“ zeptal se a zachvěl se při pomyšlení na její lehkovážné přijetí vlastního konce.

„Snape mě vzal pod svá křídla,“ odpověděla.

Na to se Draco zamračil. „Cože?“

„Zřejmě se rozhodl, že bych měla být jeho novým školním projektem,“ odfrkla si, snažíc se udržet si svou chladnou lhostejnost, ale Draco poznal, že za její maskou je mnohem víc.

Zatímco spolu pracovali na hadovi, pověděla mu celý příběh.

Na rozdíl od většiny ostatních studentů nemuseli opravovat svoji soustředěnost na kouzle. Byli dobrý tým, zvyklí spolupracovat a komunikovat beze slov, a zatímco on držel svíjející se zvíře na místě, ona aplikovala kouzla s lehkostí zkušeného bystrozora.

„A co si o tom všem myslíš?“ zeptal se jí nakonec Draco, oči upřené na hada.

Ulevilo se mu, že Snape konečně přijal opatření, protože ať byli McGonagallová a Brumbál ochotní jak chtěli, stále byli Nebelvíry.

Velmi dobří pro uklidnění a ochranu,  nedostižní v přesvědčení, co je správné a co ne. Avšak Hermiona byla sfinga, královna ledu a stínů. Ve spletitém labyrintu jejích pocitů a záměrů musí být tito lidé beznadějně ztraceni. Příliš dobrotiví, aby pochopili fungování tak brilantní mysli, jako má ona.

Snape však… Draco nezapomněl na okamžik podivné jasnosti před pár týdny v Brumbálově kanceláři, když proti sobě stály jejich protichůdné profily.  

Snape byl starší zmijozelskou verzí Hermiony. Zatímco ona byla ledem, on byl černým kamenem, tvrdým a neústupným, tam kde ona bojovala, on stál ve stínech a od postranní čáry řídil boj. Byl tím, čím se ona může stát, pokud přežije svou nebezpečnou hru dostatečně dlouho.

Možná jen on jí mohl rozumět, i když to bylo pro Draca těžké si přiznat. Snad jenom on ji mohl zachránit.

„Nevím,“ odpověděla, zaváhání rýsující se dlouho ve slovech. „Jaksi jsem ráda. Ale taky mě to strašně znervózňuje. Nejsem moc dobrá v důvěřivosti, to ty víš,“ zakřenila se a on odpověděl úsměvem, který ji viditelně uklidnil.

„Moc ne,“ souhlasil suše.  

Pořád se na něj usmívala. „Jsem ráda, že s tebou znovu mluvím, Draco,“ zašeptala, přičemž emoce najednou zastřely její hlas. Pak se něco v její tváři změnilo a stala se z ní zase pracovitá a čilá osoba.

„Hodina je skoro u konce,“ řekla, „měli bychom zinscenovat boj předtím, než promeškáme příležitost, ne?“

 A tak strávili následujících deset minut syčením, hašteřením, vrháním chladných pohledů a v duchu se smáli.

Xxx

Toho večera za pět minut osm zvedla ruku a po chvilce zaváhání zaklepala na dveře kanceláře Mistra lektvarů.

Naplánoval jí do dvojice s Nevillem a nechal jí po škole za jeho chyby. Na chvilku uvažovala, že k němu dnes večer nepůjde a ukončí tohle spojenectví dřív, než se stane příliš úzkým, avšak když o tom tak přemýšlela, zjistila, že něco uvnitř ní to zamítlo.

Chtěla se s ním setkat.

Za tento pocit by si měla nafackovat, avšak včerejší večer byl tak poklidný, tak… bezpečný. Pravdou je, že ji zmátl, přesto ji ale nenutil, aby poskytla více, než byla ochotná, a byl to skvělý pocit se zase pro změnu cítit sama sebou.

V posledních měsících bylo pro ni jednání s lidmi stresující. Smířila se s tím, přijala to jako nezbytnou nutnost ke změně či zachování změny v tajnosti. Až na to, že nevěděla, jak moc jí bude chybět společnost. Přítomnost někoho, kdo ji zná.

Zná jako on. Víc než její tak zvaní přátelé, víc než ostatní učitelé nebo Brumbál. Viděla to v jeho tváři, když mluvil o Pánovi zla, nebo když ji sledoval, jak si staví svůj malý komínek z knih.

Ani nezmiňujíc, že byl nejbrilantnějším, nejúchvatnějším mužem, kterého kdy potkala.

A ona ho znala. Více než by kdy vůbec tušil. Byl…

Její tok myšlenek však zastavil zvuk otáčející se kliky. Možná to bylo tak lepší.

Samozřejmě, že jí otevřel Severus Snape, čekala to, ale to, co nečekala, byl jeho neformální oděv. Místo svého obvyklého splývajícího černého hábitu, neměl na sobě nic víc než volnou bílou košili vyrobenou z nejjemnějšího plátna a černé kalhoty, které mu padly jako ulité.

„Jste přesná,“ poznamenal, když ustoupil stranou, aby jí dovolil vstoupit.

„To jsem vždycky,“ odvětila klidně, „toho jste si měl během posledních sedmi let všimnout.“

„To ano,“ řekl suše se sarkastickým nádechem, na který si v průběhu let zvykla. „Ale také jsem si všiml, že to, co je samozřejmé, vám obvykle slouží jako dobrý způsob k započetí hovoru.“

Zdálo se, že byl v hravé náladě, a ona zjistila, že je snadné odpovídat jeho sofistikované ironii. Snazší než mluvit o tom, co se skrývá v zákoutí jejích myšlenek.

„Doufám, že to není příklad moudrosti, kterou jste mi slíbil dnes večer předat,“ škádlila ho zpátky.

„Nevděčníku“, zavrtěl podrážděně hlavou, zatímco ji doprovázel.

Znovu byla Hermiona překvapená, jak přirozeně s ním může mluvit. V průběhu let, kdy na ni jako učitel štěkal, si zvykla semknout rty. Uvolněný, humorně naladěný muž, v kterého se změnil, byl docela rozdíl. Nevěděla, zda se jí tahle změna líbí, to že teď byli spojenci, neznamenalo, že ohledně něj nemusí být obezřetná.

Pořád zde byly věci, které by mohly být nechtěně prozrazeny, tajemství, která ona…

Přestaň! Nařídila si přísně, když dorazili do jeho falešného obýváku, mluv dál.

„Myslím, že by to jeden nazval uměleckým dílem,“ řekla, zatímco zkoumala vystavené hrozné předměty kolem ní.

„Jen pokud by byl jeden nadmíru velkorysý,“ odpověděl Snape s úšklebkem. Něco v jeho hlase jí řeklo, že ví, že se snaží hrát statečnou, ale rozhodl se ji nechat být. „Pojďte sem.“

Vedl ji k tapisérii, Hermiona očekávala, že ještě jednou otevře tajný průchod. Místo toho však použil hůlku a nakreslil na gobelínu jeden malý a dva větší kruhy, a ty zazářily jasně červeně. 

„Tohle si zapamatujte,“ nařídil, a ona si zafixovala pozici kruhů do své paměti, přičemž potlačila touhu klást mu otázky. Řekne jí to v pravý čas.

Asi po minutě tři kruhy beze stopy zmizely.

„Teď umístěte svoje ruce tam, kde byly větší kruhy, a zamiřte svůj pohled na ten třetí.“

Následujíc jeho příkazů přitiskla své dlaně na hladkou strukturu gobelínu. Severus zazpíval polohlasně kouzlo, příliš potichu, aby šlo rozpoznat, a ona ucítila, jak jí po kůži přeběhlo mravenčení, nahoru k jejím pažím a skrze celé její tělo. Na vteřinu uviděla před sebou světlo, jako kdyby se najednou dívala do slunce. Pak pocit ustoupil.

„Můžete ruce spustit.“

Nemohla dál čekat, a když otevřela ústa, usmál se, věda, že její zvědavost ji ovládla.

„Co se právě teď přesně stalo? Nikdy jsem o takovém kouzlu neslyšela.“

„Dal jsem vám neomezený přístup do svých komnat. Příště se dotkněte gobelínu, přijme od vás heslo. To dokončí kouzlo a umožní vám vstoupit. Navrhl jsem toto kouzlo sám a ano, opravdu to souvisí s mudlovskými technikami. Možná že byste teď mohla zavřít pusu.“

Byla pravda, že ji složitost kouzla ohromila, avšak jeho magické schopnosti nebyly tím správným důvodem, proč na něj právě teď s úžasem zírala.

Dal jsem vám neomezený přístup do svých komnat.

Dost dobře věděla, jakým uzavřeným člověkem je. Když byla poprvé v jeho komnatách, nenáviděl samotnou její přítomnost. A teď ji nechal vstoupit do svého malého ráje, dal jí plný přístup ke svému životu. Prostě jen tak, bez očekávání slov díků. Tenhle muž ji svojí rozporuplností dožene k šílenství.

Byla ohromená symbolikou tohoto malého gesta. On opravdu chce, aby byli plnohodnotnými spojenci.

Jak mu má tohle oplatit? pomyslela si se zapálením, zatímco on čekal, než si zvolí heslo a poprvé sama vstoupí, jak mu mám říct, jak moc to pro mě znamená?

Najednou se jí zmocnil nápad, zvedla ruce a položila je na kruhy, které mohla vidět jen ve své mysli. Zamířila svůj pohled na malé místo uprostřed, zesílila svůj hlas a přesně artikulovala, jak to používala vždy při cestování letaxovou sítí.  

„Roklinka,“ prohlásila a gobelín najednou vzplál zlatou barvou, než se vrátil zpět do svého obvyklého ponurého vzhledu.

Obrátila se na Snapea, aby se ho zeptala, zda si přeje vstoupit první a uviděla v jeho očích, tmavých a bezedných, že pochopil. Usmála se na něj, otočila se zpátky ke gobelínu, zopakovala proces a prošla.

Na stole vedle jejího nově zvoleného křesla čekal již podnos obtěžkaný nádobím na přípravu čaje.  Otřela si vlhké ruce do hábitu, snažíc se dát zase dohromady předtím, než se on posadí proti ní.

Soustřeď se na úkol, nařídila si přísně a nalila pro oba čaj, přestaň se chovat sentimentálně!

 Avšak když se Snape posadil, začal mluvit s chladnou účinností obchodníka.

„Existuje řada důležitých věcí, které dnes večer musíme probrat,“ začal, nabízeje jí sušenku, kterou ona odmítla, držíc jeho šálek oběma rukama, jako by mu měla zalít ruce vroucím čajem.

„Za prvé bychom měli vyřešit některé technické detaily. Praktické malé věci, které vám však mohou usnadnit váš život.“

Zarazil se a vrhl na ni krátký pohled, jako by čekal, že bude nesouhlasit. Ona však jen přikývla a upila čaje, iniciativu přenechávajíc na něm.

„Za druhé bychom si měli promluvit o našich dvou hlavních školních problémech: co udělat s Dracem a jak se vypořádat s vašima dvěma mladými Nebelvíry. A jako poslední je tu záležitost mé vlastní těžké otravy, kterou musíme projednat. Souhlasíte?“

„Ano,“ přikývla, „ale musím říct, že jsem víc zvědavá na tu záležitost s jedem, než na tu s Dracem, Harrym a Ronem. Necháme to nejlepší na konec?“

„Svým způsobem.“

Znovu na ni mlčky na chvíli pohlédl, jakoby čekal, že bude nesouhlasit. Pak však začal vysvětlovat svůj názor ohledně toho, co nazýval “technické detaily“.

„Nejprve mé komnaty a váš pokoj. Myslel jsem to vážně, když jsem vám včera říkal, že pokoj nahoře je teď váš. Můžete jej používat, kdykoliv budete chtít. To samé platí pro zbytek mých komnat. Můžete se rozhodnout, zda vytvoříme jednosměrné letaxové spojení do vašeho pokoje primusky. Také vám otevřu zbytek svých spojů, i když je stěží budete potřebovat,“ usmál se na ni suše, vzpomínaje, jak chladně využila jeho chyby po jejich hádce.

„Dále mám neviditelný plášť, který vám dám,“ potlačujíc gestem její překvapený protest, odpověděl dřív, než mohla promluvit. „Ano, vím, jak drahé a vzácné jsou, a ano, očekávám, že se o něj budete dobře starat. Avšak sníží nebezpečí při přesouvání se z a do hradu. Ukážu vám dutý strom, který jsem na svých cestách používal jako úkryt já. Můžete nechávat před přemístěním plášť tam a vzít si jej zpět později. Také navrhuji, abyste se se mnou setkala v mých komnatách po každém hýření. Měla byste mě rovněž informovat, kam a kdy jdete. Nechte poznámku na mém stole. O vhodném kódu můžeme diskutovat později.“

„Všechno zní dobře,“ přikývla, „ale nevezmu na sebe zodpovědnost, když bude plášť poškozen.“

„Měla byste se také rozhodnout, kolik toho řeknete Brumbálovi,“ pokračoval, příliš hluboce zabrán do organizačních věcí, než aby reagoval na její lehký tón hlasu, „a ostatním, kdo o tom ví. Budu se držet vašeho příběhu, avšak měla byste mně vylíčit podrobně detaily, aby se zabránilo prozrazení. Stejně tak bychom si měli zvyknout na úplné instruování toho druhého. Velice nerad bych byl zase od Minervy stahován z kůže kvůli tomu, že narazila na nějaké nesrovnalosti.“

Tentokrát to byla Hermiona, kdo se usmál, zjevně pobavená myšlenkou, jak McGonagallová zahání do úzkých mnohem vyššího a silnějšího Snapea a požaduje po něm „odpovědi“. Nejspíš netušila, že přesně totéž mu Minerva před několika týdny provedla. 

Pak se její tvář znovu zachmuřila a on si všiml, že se její obočí stáhlo do jediné linky jako vždy, když se na něco soustředila.

„Myslím, že bychom je měli plně informovat. Samozřejmě nechci, aby nějaké… detaily opustily vaše komnaty,“ dodala a on souhlasně přikývl, „avšak konečně se na mě přestanou dívat těma svýma ustaranýma očima, když budou vědět, že se o mě staráte.“

V jejím hlase byl znát mírný posměch, který mu řekl, jak moc nesnáší tyto oči a jejich tázavé pohledy. Chápal ji až moc dobře.

„A vy…,“ začala, ale pak její hlas selhal a otočila hlavu k oknu.

„Ano,“ pobídl ji, nevěda co ji tak náhle trápí.

„Mohl byste předávat mé zprávy Brumbálovi?“ zeptala se tichým hlasem, rychle vysvětlujíc, když si všimla jeho udiveného pohledu. „Jen je to někdy těžké, sedět s ním celé hodiny, pít čokoládu, když jsem právě…“

Ano. Vzpomněl si. Sedět s Albusem blízko krbu, popíjet čaj a urovnávat přitom své zprávy, držet od něj věci, zatímco se chováte tak nevinně, jak jen to je možné. Předstírat, jak jste silní, zatímco byste se chtěli stočit do klubíčka a vzlykat. A k tomu jeho modré oči, probodávající vaši duši a nutící vás abyste se přiznali, zatímco mu lžete.  

„Chápu,“ řekl jemnějším hlasem, který od něj nikdy neslyšela, „rád to za vás budu dělat, Hermiono.“

Na okamžik mu pohlédla do očí, úleva učinila její tvář mladší.

„Děkuji, Severusi.“

Na chvíli zavládlo ticho a Severus ho nepřerušil.

„Pokud jde o Draca,“ pokračovala nakonec, „ještě jsem se nerozhodla. Řekla jsem mu, aby se nebál a že jste mi dnes ráno pomohl, ale pořád nemám radost z toho se mu svěřovat. Všechno, co jeho otec musí udělat, je přivést jej před Voldemorta a pak bude všechno venku. Avšak pracuji na tom. Dejte mi týden a já něco vymyslím. “

Přikývl, potěšen, že si uvědomuje, jaké nebezpečí jí hrozí. Byl by se nesnášel za to, že ji musí držet od Draca, avšak ten chlapec byl riziko.

„A co Potter a Weasley?“ zeptal se.

„Co s nimi?“ Nezabývejte se jimi, řekl mu její hlas, ale tento bod byl příliš důležitý na to, aby jej ignoroval, a ona to moc dobře věděla.

„Musíte se s nimi smířit,“ upozornil ji.

Odfrkla si. „Lekce slušného chování? Od vás? Blíží se snad konec světa?“

„Mé chování je výborné,“ odpověděl jí povýšeně, „jen jsem se v průběhu let naučil jím neplýtvat na nesprávné lidi. Například studenty.“

„A kolegové učitelé a lidé obecně?“ nemohla přestat mluvit.

„Lidé obecně nestojí za námahu. Ani vaši přátelé,“ odpověděl, znemožňujíc jí tak lehce změnit téma, „ale bohužel jste na ně vázaná víc než jen v rámci přátelství. Pán zla by nebyl rád, kdyby se dozvěděl o vaší hádce.“

Povzdychla si.

„Já vím. A opravdu se s nimi chci smířit. Chybí mi. Není to jejich chyba, že jsem se změnila, to jen, že nevím, jak to vysvětlit…“

„Já nejsem ani ochoten se podílet na omluvě vašim nesnesitelným přátelům, ani nejsem ta správná osoba ke konzultování otázek přátelství dospívajících,“ přerušil ji Severus, aniž by se obtěžoval skrýt, jak malý zájem o toto téma má, „avšak co mohu udělat a udělám, je vymyslet způsob, jak udržet od nebezpečí je a – mnohem důležitější – vás.“

„Opravdu?“

„Měl bych tento údiv brát jako velmi rafinovanou urážku?“

„Pokud se rozhodnu být rafinovaná, ani si toho nevšimnete,“ vrátila mu to i s úroky a odmítla se tak nachytat. „Co si o tom myslíte?“

„Jak dobře víte,  Bradavicice zahrnují různé oblasti,“ vysvětlil, jasně spokojen sám se sebou, „a všechny jsou zkoordinovány různými způsoby, hrad vpustí méně lidí než pozemky, apod. Ze své kanceláře je Albus schopen ovládat každou sebemenší informaci, kterou z nich obdrží. Trošku si dneska počtu a zjistím, jak to můžeme zařídit, aby nás upozornily, když se Potter a Weasley rozhodnou jít na jednu ze svých nočních procházek. Tímto způsobem můžeme kontrolovat jejich pohyb a jeden z nás jim může vždycky prostě jít naproti, když se vydají ven z hradu. Nebo, když budu v obzvlášť ošklivé náladě, se možná rozhodnu zůstat v posteli a jen upozorním Filche.“

„To je geniální,“ zašeptala, možnost tohoto řešení ji naplňovala radostí. Budou v bezpečí, aniž by je musela tajně sledovat. Mohla znovu spát, bez starostí o to, co zas chystají. A mohla jim přestat kázat.

„Já vím,“ odpověděl samolibě, „ale tak jako tak je od vás milé, že to říkáte.“

Výraz v jeho tváři jí najednou připomněl Rona, když se mu podařilo s ní vyhrát hádku, a nemohla potlačit smích ryzího pobavení. Severus nic neřekl a věnoval se čaji.

Nechtěl jí dát najevo, jakou úlevu mu tento zvuk přinesl. Neřekl by jí, jak moc se o ni strachuje, jak minulou noc téměř nespal, dokud tato myšlenka neopustila jeho mysl. Byl rád, že dnes večer vypadala mnohem lépe a každý znak návratu jejího zdraví potvrdil, že je s ní na správné cestě.

„A teď k té zábavnější části,“ řekl nakonec a temný úsměv zalil jeho rty. „Pojďme prodiskutovat váš smrtící útok na učitele.“

„Myslela jsem, že jste si včera dělal legraci,“ řekla, nervózně se snažíc číst v jeho tváři.

„Nedělal. Zítra mě otrávíte, což způsobí všeobecnou paniku a několik zrušených hodin.“

„Mělo by to vypadat realisticky,“ varovala ho, stále si nebyla jistá, co má za lubem, „koneckonců musíme oklamat Madame Pomfreyovou.“

„Nebojte se, bude to vypadat velmi opravdově,“ ujistil ji podivně spokojeným způsobem. „Použití skutečného jedu se o to postará.“

„Co to k čertu…,“ začala, ale než mohla požadovat odpovědi, otevřeně je poskytl.

Netrvalo dlouho a připojila se k jeho uličnickému úsměvu a kuli spolu dohromady pikle, jako kdyby pletichařili už celá léta.


 

Těším se na komentáře.

M.

 

1.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Stará komentovka hg/ss

(komentovka hg/ss, 1. 9. 2015 0:15)

http://my-dreams-samantha.blog.cz/0804/zaciname#komentar116807945

Díky

(bam, 1. 9. 2015 0:13)

Wau takové romantické přiznání od Severuse...krása....díky za další kapitolku

:)

(zuzule, 8. 9. 2012 15:49)

Hermiona a Severus budou ďábělská dvojka. Voldemort by se měl začít bát. :D

Re: :)

(marci, 9. 9. 2012 19:06)

...a nejen Voldemort :)

Re: Re: :)

(MagicLady, 10. 9. 2012 9:18)

přesně :)

ooOoo

(Nade, 5. 9. 2012 17:43)

Spolupráce se rozjíždí velmi slibně. Libí se mi, jak spolu s lehkostí dokáží komunikovat a evidentně si to oba užívají.
Díky moc, těším se na další kapitolku.

Re: ooOoo

(marci, 7. 9. 2012 7:39)

jo jo, jejich spolupráce nemá chybu.. Já se taky těším na další kapitolku :)

.

(Vlkuše, 5. 9. 2012 20:09)

To je geniální :D

Re: .

(MagicLady, 6. 9. 2012 9:48)

:DD

Hurá

(Lupina, 5. 9. 2012 10:57)

Další kapitola. Paráda! Hermiona se Severusem, to bude smrtící dvojka! Jsem napnutá, co vymysleli :-D Díky za super překlad. Už aby byl další kousek ;-) Neee, vůbec Tě netlačím k rychlému překladu :-D

Re: Hurá

(MagicLady, 5. 9. 2012 16:50)

:D to teda! No, uvidíme, rýsujou se mi na víkend nějaký aktivity :)