Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. Hořkosladké jmelí - část I.

17. 12. 2012

Skvělá beta: Marci :) 

 

25. Hořkosladké jmelí - část I. 

Kolem Bradavic se snášel sníh a Vánoce se už nemilosrdně blížily.

Hermiona musela uznat, že je dost napružená. Všechno to zpívání, zdobení a poskakování okolo v radostném očekávání nešlo moc dohromady s její skutečnou náladou. Jednou odpoledne nechala vybouchnout zpívajícího vánočního skřítka na tisíc kousků dřív, než si stačila uvědomit, co dělá. Vyskočil na ni zpoza brnění a reflexy převládly. Naštěstí v tu dobu byla sama, ale i tak to ubohé stvoření docela litovala. 

Ron a Harry mluvili jen o vánočních prázdninách, kolik legrace si užijí a jak příjemné a báječné to bude, sedět kolem vánočního stromku se všemi členy rodiny Weasleyových.

Naštěstí připisovali Hermionin nedostatek nadšení problémům s jejími rodiči a nenaléhali na ni, aby se připojila.

Všeobecný hluk ve společenské místnosti dosáhl nesnesitelné úrovně, a tak trávila ještě více času ve Snapeových komnatách nebo ve svém vlastním pokoji, aby studovala, četla si, nebo bojovala.

Právě proto ji dva večery před koncem semestru Severus našel v posilovně, celou zpocenou a lapající po dechu, ale mnohem uvolněnější, než si za dlouhou dobu pamatoval.

„Nenávidím Vánoce,“ řekla mu, aniž by přerušila rytmus úderů.

„Vítej do klubu,“ ušklíbl se.

„Studenti jsou tak otravní,“ pokračovala, přecházejíc do sedu, „ale profesoři… Brumbál pobíhá kolem, jako by předpokládal, že musí být všichni nutně neustále veselí, a každému nabízí zmrzlinu!“

„A kdo by chtěl zmrzlinu v tomhle počasí,“ usmál se Severus, přecházeje k oknu, pozorujíc temné mraky, ze kterých se sypal na hrad sníh.

Souhlasně zabručela a soustředila se na vysoké kopy. Když prošla celou svou sérií cvičení, ucítila za sebou přítomnost osoby a tak se otočila, právě včas, aby zablokovala a zachytila jeho pěst.

 Spustil ruce, a zatímco se na něj usmívala, spadlo jí něco do ruky.

„Tohle, Hermiono, je nůž,“ řekl zcela zbytečně.

„Ne, vážně,“ opáčila posměšně, „a já si myslela, že je to gumová kachnička.“

„Nože,“ pokračoval, jednoduše ignoruje její vtip, „když se s nimi zkušeně zachází, patří mezi nejnebezpečnější zbraně. Můžeš je vzít s sebou, ať jdeš kamkoliv, můžeš je skrýt ve své ruce nebo pod oblečením, a mohou ti dát výhodu, kterou budeš v prekérní situaci potřebovat.“

„Navíc je téměř nemožné je blokovat, dokonce i s mečem,“ dodala Hermiona, „alespoň to mi moje teta řekla.“

„Chytrá tetička.“

„Takže chceš, abych se s ním naučila bojovat?“ zeptala se ho, nejistá si tím, jestli se jí nápad líbí.

„Doporučil bych to. Zejména proto, že jsem v tom nejlepší,“ věnoval jí úsměv.

„Ach, neříkej mi, že existuje něco, v čem nejsi,“ škádlila ho, „to by mě naprosto šokovalo!“

„Provokatérko,“ odsekl, pak přešel ke zdi a sundal si hábit. Vrátil se, nemaje na sobě nic jiného než košili a černé plátěné kalhoty, a přesunul se do útočné pozice. Kopírovala každý jeho pohyb, nevšímajíc si, že se nadšením usmívá.

Nože – mnohem nebezpečnější, ale určitě zábavnější.

Xxx

Obrovské vánoční stromy byly bohužel postaveny poslední pololetní ráno během snídaně. Hermiona si povzdechla a sklonila hlavu, aby zakryla svou rozmrzelost. Tolik povyku, jen aby se vytvořily desítky vhodných úkrytů pro útočníky. 

Její pohled těkal směrem k Severusovi, který seděl u učitelského stolu s nesmírně zamračeným výrazem. Jako kdyby vycítil její oči, setkal se s jejím pohledem a poslal jí jedno slovo.

Přetvářka!

Poté, co se zasmála, když zrovna pila dýňový džus, se začala Hermiona dusit. Ron a Harry ji bouchli do zad, ale na její vkus až moc silně. Minulou noc bylo další setkání a její záda stále ještě bolela.

Cítila Severusovy obavy a tak mu rychle poslala krátkou zprávu Jsem v pořádku, neboj se.

Ušklíbl se na ni. Neustálá ostražitost, zahřměly jí jeho myšlenky v  hlavě jako dobrá imitace štěkajícího Pošuka Moodyho, takže se začala znovu smát a kašlat.

Když odcházela z Velké síně, všimla si Draca a pohnula krátce hlavou doleva, v sotva znatelném gestu. Ale on chápal. Až se ona v Nebelvíru vymluví a půjde pátrat “po nějaké ztracené knize kdesi ve Velké síni“, bude na ni už čekat v jejich oblíbeném skladišti.

Objal ji tak pevně, že sotva mohla dýchat, ale na tom nezáleželo. Ze všech dobrých věcí, které se jí během posledních týdnů přihodily, byla tahle snad nejlepší. Měla svého Draca zpět, svého jediného přítele.

Ale on už déle nebyl její jediný přítel, a od doby, co použili kouzlo, se dokonce naučil komunikovat se Severusem, byť poněkud váhavě a nervózně, způsobem založeným, jak jí jednou řekl, na skutečnosti, že ´má na ni Snape očividně blahodárný účinek´.

„Bože, nechci, abys tam šel,“ zašeptala teď, vyděšená vyhlídkou chladného, nemilosrdného Malfoy Manor a nebezpečného šílence, který číhá uvnitř. „Buď opatrný, budeš?“

„Jasně že budu,“ odpověděl jí, ale intenzita objetí se zvýšila. „Jsem jeho jediný dědic, pamatuješ?“ hořkost v jeho hlase způsobila, že její srdce pro něj krvácelo.

„Snaž se strávit nějaký čas se svou matkou a nic neriskuj! Pokud se ti něco stane, Draco…“

„Nic se nestane,“ ujistil ji. „Budeš na oplátku dávat pozor na sebe?“

Usmála se na něj. „Slibuju. A pokud ne, Severus mě přinutí.“

Po obědě se rozloučila s Ronem a Harrym, sdělujíc jim, že se přemístí z kanceláře McGonagallové.

„Je docela obtížné dostat se do bezpečí,“ vysvětlila a oba je rychle objala se slovy: „Doprovodí mě ministerský pracovník. Teď, vy dva, dávejte na sebe pozor a nepouštějte se do žádných rizik.“

„To platí i pro tebe, Miono,“ odpověděl Ron, „a když se všechno stane příliš… Doupě je ti vždycky k dispozici.“

„Děkuju, kluci. Pěkný Vánoce!“

Zamávala jim ze vstupních dveří a vrátila se do pokoje primusky. Balíc své věci, pomyslela si, že to nebylo nikdy přes prázdniny třeba. Pak odnesla svůj kufr před kancelář McGonagallové. Profesorka byla pryč, ale nechala své dveře otevřené, jak se minulou noc domluvili.

Hermiona nevěděla, co si její vedoucí koleje o jejím vánočním bydlišti myslí, ale její překvapení z dlouhého a hlubokého přátelství mezi McGonagallovou a Severusem ji naučilo nikdy tuhle ženu znovu nepodceňovat.

Uvnitř místnosti zmenšila svůj kufr a navlékla si neviditelný plášť, který jí dal Severus. Přesně pět minut po druhé se dveře od kanceláře otevřely a vešla profesorka McGonagallová.

„Ach, slečno Grangerová,“ řekla jasným hlasem, „je mi líto, že jste musela čekat.“

„To nevadí, madam,“ odpověděla Hermiona stejně zřetelně a proklouzla pod ramenem profesorky McGonagallové, které drželo dveře otevřené dokořán.

„Pěkné prázdniny, Hermiono,“ zašeptala profesorka, počkala ještě vteřinu a zavřela za sebou dveře.

Byl to zvláštní pocit, vstoupit skrz kouzelnou tapisérii a vědět, že to bude na dva týdny její domov. Zvláštní, ale pěkné jakýmsi potěšujícím způsobem.

Chystáš se znova kvůli všemu brečet, Hermiono, ušklíbla se.  Ale vlastně, proč ne. Byly to koneckonců Vánoce.

Vybalila svá zavazadla, vrátila se do knihovny a vybrala si knihu. Severus nedorazí dřív jak večer; musí dohlížet na nastupování do bradavického vlaku a potom se bavit se svými kolegy.

Jane jí dělala u večeře společnost a bavila ji Severusovými dětskými příběhy. Některé byly nesmírně vtipné a Hermiona se přistihla, že se chichotá jako teenager, něco, co si slavnostně přísahala, že už v životě neudělá.

Vypadalo to, že Severusovy komnaty zažily tolik výbuchů, jako pokoj dvojčat v Doupěti. Možná ještě víc. A ona jistě zmíní počet jeho roztavených kotlíků, až si příště bude stěžovat na Nevilla.

Všimla si, že se Jane vyhýbá veškerým zmínkám o Severusových rodičích, ale pochopitelně by asi pomyšlení na ty lidi, kteří vyhodili Jane z jejich domu, zničilo celý večer.

Hned nato projednávala s Jane podrobný popis své odhodlané práce vykonávané ve  jménu domácích skřítků;  při pohledu zpět to, jak zjistila, bylo bohužel směšné. Jak naivní byla! Ale Jane to nechtěla slyšet.

„Byl to dobrý nápad, drahá,“ řekla pevně, „a měla jste na mysli správné cíle. Ale to nemohlo fungovat. Svět se mění zde,“ ukázala si prstem na čelo. „Dokud si domácí skřítkové neuvědomí svá práva, nic nezmění jejich chování. Ach, kdyby se nám tak podařilo je sjednotit, měli bychom sílu, s kterou bychom mohli počítat,“ zasněně otočila šňůrou svých perel.

Nakonec nechala Jane lusknutím prstů zmizet zbytky jejich jídel a opustila ji, vyrážejíc na nějakou schůzi výboru nebo za kýmkoliv, s kým trávila svůj večer.

Hermiona pokračovala ve čtení, ale od soustředění ji odváděl zvláštní hřejivý pocit rostoucí v jejím břiše. Teprve když kouzelná tapisérie zazářila a vysoká černá postava Severuse prošla dovnitř, poznala ten pocit, co s ní tak mával.

Opravdu se těšila na Vánoce.

Xxx

Další dny proběhly bez větších pohrom, zranění nebo krizí. Svým způsobem by se daly nazvat pokojnými.

Hermiona a Severus lehce vklouzli do klidného režimu. Oni – nebo přinejmenším Severus, který přestal být nočním ptákem, což vždy předpokládala, že je – déle spali, chodili na snídani, trénovali několik hodin, věnovali se svým záležitostem a opět se sešli na večeři a večer trénovali.

Často sedávali spolu v knihovně, on u stolu, aby známkoval eseje nebo vypracovával články, ona ve svém křesle, aby si četla. Mumlali si připomínky nebo kritiku – oba zvyklí komentovat text před sebou, pokud je naštval nebo překvapil – což vedlo k dlouhým diskusím o nejpodivnějších tématech. Někdy ji Severus nahnal do laboratoře, aby prokázal svou teorii, nebo ona vybrala knihu z jeho knihovny a četla mu nahlas, jednoduše ignorujíc jeho zdlouhavé komentáře.

Ale ano, ukázal jí svou laboratoř a ona jí byla ohromena. Po většinu dne do ní pronikalo slunce a dlouhé řady dřevěných polic obsahovaly každou lektvarovou přísadu, o které kdy slyšela, a i mnohé další. Místnost na ni dýchala svou vřelostí, disciplínou. Vonělo to tu jako domov. 

Pozorovala ho při přípravě lektvarů, obdivujíc jeho schopné dlouhé štíhlé prsty a koncentraci, která, jak se zdálo, z něj vycházela, kdykoliv pracoval. Občas mu pomáhala, ale cítila se spokojená, i když jen seděla na jejich pohovce, sledovala každý jeho pohyb a zapamatovávala si poučky, které nepřítomně pronášel.

Její Znamení nepálilo od konce semestru. Synové a dcery se vrátili domů ke svým smrtijedským rodičům a dokonce se zdálo, že i Pán zla chce nerušenou dovolenou.

Byl to nádherný čas, určitě nejlepší od doby, co se Hermiona rozhodla stát špionkou. Mohla by takhle strávit celý svůj život, zkoumat, povídat si, sdílet myšlenky. Zasáhl ji osten hořkosti, když si uvědomila, že jen díky obětování svého života zjistila, co by mohla mít. Avšak byla to jen malá hořkost a vánoční dny jí na to lehce pomohly zapomenout.

A až příliš brzy nastaly Vánoce.

Xxx

„Nesnáším vánoční dárky,“ řekl Snape chladně, „každý už to zjistil a nikdo je ode mě neočekává.“

„Zcela zjevně je to neudrží od toho, aby ti je neposlali,“ poznamenala Hermiona, která odeslala své dárky po sově už ráno, a teď pozorovala velkou hromadu balíčků a vánoční strom se směsí úžasu a podráždění.

Byl to kompromis, vysvětlil Severus, vytvořený před lety mezi ním a Jane. Ona trvala na stromu, opravdovém a velkém, on trval na tom, aby ho nerušil. Tak se shodli na jedli, zdobené tmavě červenou a černou.

Byl to nejpodivnější vánoční stromek, který kdy viděla, ale když na Štědrý den vyšla ze svého pokoje a její oči spatřily dvě tmavě oděné postavy, jednu značně převyšující tu druhou, jak zdobí stromek a po celou dobu se hašteří, zdál se jí na svém místě.  

„Tenhle strom je strašidelný,“ prohlásila, procházejíc kolem něj a prohlížejíc si jeho výzdobu.

„Ano, je docela příhodný,“ souhlasil a jeho dokonale přirozený úsměv se sešel s jejím záchvatem smíchu.

Poté, co opustil oblast stromů a zdobení, vypadal Severus odhodlaný ignorovat význam dne, jak jen to bylo možné, a obtěžoval ji s tréninkem hned po snídani.

Když se vrátili do obytných částí, měla pocit, že se snad složí, i když jí Severus uzdravil všechny modřiny a vymknutý kotník. Stále pro něj nebyla soupeřem, avšak čím dál víc se zlepšovala a ze záblesků v jeho očích věděla, že si jejich zápasení začíná užívat.

Rozhodla se pro dlouhou horkou koupel a zahalila se bublinkami, přemýšlejíc, jak velkou součástí jejího života se za tak krátkou dobu tyto pokoje a jejich obyvatelé stali.

Čekala, že jí bude chybět rodina – přes Vánoce byl jejich dům plný bratranců a sestřenic, prarodičů, tetiček a strýčků, ale tohle bylo dokonce lepší. S těmi dvěma dole sice nebyla příbuzná, ale znali ji lépe než její rodiče za všechny ty roky.

Zatímco se mydlila a oplachovala, povšimla si účinků jejich cvičení. Na nohách a rukou jí vyrostly svaly a její kůže vykazovala zdravý načervenalý nádech.  Pokud to takhle půjde dál, pomyslela si spokojeně, bude se brzy opět moci na sebe podívat do zrcadla.

Broukajíc si sama pro sebe si vysušila vlasy a tělo. Po chvíli nejistoty před její obrovskou otevřenou skříní si vybrala šaty; ne ty odhalující co nosila na Luciusovo pozvání, ale jednoduše střižené, nevtíravý odstín zlaté a světle hnědé. Nechala vlasy volně rozpuštěné a zvažovala otázku make-upu, nicméně nakonec se rozhodla, že by to vypadalo přehnaně. Severus na ni pravděpodobně bude čekat ve svém normálním oblečení a samolibě se šklebit na to její.

Ale on na sobě neměl svůj obvyklý háv. Ve skutečnosti jej vyměnil za vínový oblek, který se k němu perfektně hodil. Nicméně se ušklíbl.

„Mě donutila Jane,“ pozdravil ji. „Jakou máš výmluvu ty?“

„Čistě zatraceně sentimentální,“ odvětila bezostyšně a věnovala mu nanejvýš šibalský úsměv.

„Nuže, jsi mladá a nezkušená ve způsobech života,“ povzdechl si rezignovaně, ale najednou se hluboce uklonil.

„V tom případě,“ řekl a znovu se narovnal, nabízeje jí rámě, „mohu tě doprovodit na tvé místo?“

„Kdepak je Jane?“ zeptala se, když si všimla skřítčiny nepřítomnosti.

„Poté, co připravila večeři, uprchla ke své neteři,“ řekl. „Ví, že bych jí zkazil náladu.“

Spiklenecky ztišil hlas: „Slyšel jsem jí zpívat, zatímco vařila. Bylo to děsné.“

Vánoční večeře byla nádherná. Zdálo se, že Jane toho připravila dost pro oba dva, a vánoční puding byl vynikající.

„Další kompromis,“ zavrčel Severus, ukazujíc na svůj puding, jako by to byla nebezpečně živá potvora, „vyměnil jsem puding za sušenky.“

„Jak moudrá volba,“ podotkla a vzala si druhý kousek.

Potom, když měla plné břicho a končetiny jí bolely příjemným vyčerpáním, se posadila na pohovku před vánoční stromeček. Čekala, že se Severus vrátí ke svým obvyklým činnostem a horlivě doufala, že zapomene na jejich dnešní večerní trénink. Byla příliš nacpaná, aby se ještě pohybovala.

Ale k jejímu překvapení se posadil vedle ní a tiše, se zamračením na tváři, si prohlížel vánoční stromeček. Na malou bizarní chvíli očekávala, že se dá do zpěvu.

„Zítra ráno je zaměstnanecká vánoční snídaně pro všechny z nás, kteří zůstali v Bradavicích,“ řekl místo toho. „Albus mě každý rok nutí k účasti a bylo by podezřelé, kdybych letos vynechal.“

„Jistě,“ pokrčila rameny, „ale měl bys na takovou událost počítat se sušenkami.“

„Těch jsem se vzdal,“ odpověděl temně a byl odměněn jejím smíchem.

„Takže, protože tu zítra ráno nebudu,“ přerušil po chvíli přátelské ticho, „proč bychom si nerozbalili dárky dnes večer?“

„To je proti tradici,“ protestovala, „ale… no dobře, proč ne.“

Otočila se ke kupě dárků a opatrně rozbalovala jeden po druhém. Harry jí koupil sadu velmi jemných barevných pergamenů a křehkých skleněných brků. K jejímu úžasu Ron jí daroval poměrně pěkný náhrdelník.

„Zajímalo by mě, na co myslí,“ zamumlala, „normálně by mi koupil všechny možné druhy strašných věcí. Nejspíš tentokrát přemluvil Ginny, aby mu pomohla.“

Také dostala balíčky od jiných spolužáků a zbytek byl od Weasleyových. Jane jí dala knihu o ´psychologickém pozadí otroctví´. Brumbál s Dobbym jí darovali pár vlněných ponožek. Napadlo ji, jestli je kupovali spolu.

Dracův dárek byla stará, bohatě iluminovaná kniha s názvem ´Kupředu od středověku. Studium změn a tradic´.

Potom, co dokončila rozbalování, sledovala pobaveně Severuse, jak rozděluje svoji kupičku dárků na jednu poměrně velkou a jednu velmi malou.

„Tamty jsou od kolegů a lidí, které nemám rád,“ zodpověděl její nevyřčenou otázku, ukazujíc na velkou hromadu.

Kriticky zkoumal malý kulatý dárek a s povzdechem ho odložil stranou.

„Albus mi dal citronovou zmrzlinu, jako každý rok,“ povzdechl, „abych si osladil nervy, jak tak zběhle říká.“

Minerviným dárkem byla kniha. Na obalu byly zobrazeny temné postavy, pod kterými se skvěl velký červený název: ´Tragický hrdina: Temný, zamyšlený a svůdný. Kritické srovnání v průběhu věků´.

„Ach jak úžasné přátele mám,“ zamumlal.

Hermiona se nemohla ubránit úsměvu, ale Severus jen zavrtěl hlavou.

Dále se obrátil k obrovskému objemnému balíčku a s obavami ho rozbalil. Obaly odhalily stoh papíru, několik kreslících nástrojů a knihu s názvem ´Kreslení pro začátečníky´.

„To je od Jane,“ řekl jí Severus. „Vždycky mi dává to, v čem jsem špatný. Říká, že je to dobré pro můj charakter.“

„Zdá se, že máš talent na přijímání vzdělávacích darů,“ poznamenala a sáhla za sebe: „obávám se, že můj je očividně jeden z řady.“

Podala mu dárek zabalený v červeném papíru; na okamžik na něm spočinuly nehybně jeho ruce.

 „Otevři nejprve ten svůj,“ řekl jí nakonec a našel dárek, který ležel kousek stranou od těch jeho.

„Myslela jsem, že nesnášíš dávání dárků?“ protestovala.

„Netrap mě za udělení výjimky, nebo to nebudu opakovat. Každopádně dal bych ti tohle, Vánoce ne-Vánoce. Teď se zdá být ten správný čas.“

Ruce se jí trochu třásly, když otvírala krabičku. Nečekala od něj dárek.

Obsah jí však vzal dech.

„Severusi, jsou nádherné!“ zašeptala a opatrně vytáhla z obalu jeden ze dvou štíhlých nožů, zkoumajíc jej v záři ohně. „Z čeho jsou vyrobeny?“

„Ze zvláštního druhu plexiskla,“ odpověděl, „ostré jako každá ocel a nevypátratelné detektory kovu. Pouzdra jsou z dračí kůže a je na nich umístěno zkrášlovací kouzlo. Zabudované přenášedlo je přenese na jakékoliv místo, které budeš chtít, ať už by se jednalo o tvé ruce nebo tyto komnaty.“

Radostně se usmívala, zatímco svými prsty sledovala obrys dýky a zkoušela její ostří. Mohla osobně a její úsměv se ještě víc rozšířil.

„Je dokonale vyvážená a lehká jako pírko!“

„Doufám, že ano,“ odpověděl prostě, „zasloužíš si to nejlepší.“

Kdyby byl z její koleje, nebo třeba dokonce Brumbál, byla by ho teď prudce objala. Ale při pomyšlení, že by objímala jeho, se cítila trapně a nervózně…

„Moc ti děkuju,“ zašeptala místo toho a jemně se dotkla jeho ruky. „Teď otevři ten můj!“

Jeho pohyby byly pomalé, zatímco rozbaloval balíček a ona zjistila, že v očekávání zadržuje dech. Nebyla si ohledně dárku pro něj jistá, obávajíc se, že překročila mez a on bude reagovat s opovržením. Teď však spíš uvažovala, jestli nebude zklamaný. Tyhle nože byly tak… překrásné! Její dárek se s nimi dal jen stěží srovnat.

Opatrně otevřel balíček a vytáhl konvici. Byla tak černá, že se zdálo, že absorbuje světlo kolem ní, a teprve když jí zvedl na světlo, stovky malých onyxů zajiskřily a zazářily.

„Je z Indie,“ řekla nervózně, když zůstával potichu. „Ochranné kouzlo udržuje čaj teplý a čerstvý a zvyšuje jeho vlastnosti. Vím, že to není nic moc, ale…“

„Je překrásná, Hermiono,“ přerušil ji hlasem zářícím pobavením. „Přestaň se za svůj dárek omlouvat, to se k tobě nehodí.“

„Ach,“ řekla, nevěda, co si o jeho reakci myslet. „Dobře.“

Zvedl k ní oči a poslal jí krátkou zprávu; myšlenka, šeptaná skrz její mysl, hladila jako měkký letní vánek. Děkuju.

„Myslím, že jí půjdu teď hned otestovat.“  Oznámil najednou a odešel s konvičkou do kuchyně. Způsob jakým jí držel ve svých rukou, jako něco cenného, ji zabolel u srdce.

Byl to zřejmě první “opravdový“ vánoční dárek, který po letech dostal. A byl od ní.

Xxx

„Ale jak přesně?“ dožadovala se najednou naštvaně Hermiona.

Severus zvedl hlavu od Minerviny poněkud zábavné knihy.  Poté, co rozbalili dárky, strávili hodiny v tichosti, listujíce v knihách, které byly přidány do jejich sbírky, avšak on už byl zvyklý na její náhlá zvolání.

„Jak přesně co,“ zeptal se.

Bez dlouhých okolků se Hermiona obrátila od dohadování se svou knihou k diskusi se Severusem.

„Tady se píše, že se kouzelnická a mudlovská kultura někdy během středověku velmi ovlivňovala, ´ovlivňovala skoro všechny na společenském žebříčku´ citovala z knihy, kterou jí dal Draco, „ale neříká se tu, jak přesně ten vliv vypadal.“

Špulíc rty se Severus na chvíli zamyslel, a pak odložil svou knihu stranou a přešel k jedné z polic.

„Mám někde knihu, která by to mohla objasnit,“ zamumlal, „je to něco o dějinách umění… ach, tady to je.“

Vybral těžkou ilustrovanou knihu a přešel k Hermioně. Sedl si vedle ní na pohovku, otevřel objemný svazek a listoval jeho stránkami.

Hermiona zůstala potichu.

Bylo to poprvé, kdy seděli tak blízko u sebe. Severus očekával, že se odtáhne, aby obnovila svůj osobní prostor, avšak nic takového se nestalo. Místo toho se naklonila ke knize, prohlížejíc si fotografie téměř fascinovaným pohledem. 

„Koupil jsem si ji před lety, když jsem začal přemýšlet o tapisériích a sochách v Bradavicích,“ vysvětlil. „Ptal jsem se sám sebe, kde stavitelé Bradavic vzali své představy o architektuře, ale když začneš blíže pátrat, zachází to daleko hlouběji. V mnoha směrech si kouzelnický svět vytvořil své ideály o kráse během středověku a nikdy nešel dál.“

„To byl můj dojem, když jsem vstoupila do Bradavic,“ přikývla vzrušeně, „všechno se zdálo… tak středověké, jako ze starých katedrál a hradů. Ale jak přenesli myšlenku do praxe? Byli kouzelníci a mudlové ve větším kontaktu, než jsou dnes?“

„Vlastně staré katedrály byly dobrým příkladem,“ odpověděl Severus a pustil se do zdlouhavého vysvětlování.

Jeho prsty obtahovaly stránky jak jeho, tak její knihy, poukazujíce tu na reliéf, tu na tapisérii či znak na zdi, a její oči sledovaly jemné pohyby jeho prstů.

Jak si zvykl v jejich diskusích očekávat, její otázky přesně určily každou její slabost v obecných teoriích, pobízejíce i další vysvětlení z jeho strany.

Dostal se až k příběhu o Gawain a zeleném rytíři, když ho tiché zívnutí upozornilo, že už to probírají dobrou půl hodinu.

„Omlouvám se,“ řekl, překvapen, kolik času uplynulo, „unavil jsem tě. Měla bys být v posteli nebo mluvit o něčem méně nudném.“

„Vůbec ne,“ odpověděla ospale s upřímným úsměvem na tváři, který pocházel ze stavu mezi bděním a spánkem, „je to fascinující. A ráda tě poslouchám. Vždycky,“ její hlas se vytratil, ospalost zahalila její slova. „Je to tvým hlasem, víš? Miluji tvůj hlas… jako samet a ocel…“

Podíval se na ni, zmatený, nevěda, co si má o tomto komentáři myslet, avšak její přivřené oči byly upřené na fotografie, a v jejím stavu únavy nevěděl, jestli si ještě vzpomene, co mu řekla. Tak pokračoval ve své řeči, jeho štíhlý ukazováček klouzal nad objekty a symboly na stránce, až najednou ucítil na svém levém rameni mírnou váhu. Sklonil k ní znovu pohled a zjistil, že konečně usnula, s hlavou položenou na jeho rameni a rukou stočenou kolem jeho paže.

Opatrně, tak, aby ji nevzbudil, ji vzal do náruče a odnesl ji po točitém schodišti do jejího pokoje.

Položil ji na postel, obdivujíc důvěru a vnitřní klid, který musela cítit, když jí v jeho přítomnosti zaskočil spánek. Svým způsobem váha hlavy na jeho rameni byla nejlepším vánočním dárkem, který po dlouhé době dostal.

Pomalu jí sundal boty a přehodil přes její odpočívající tělo deku, než se znovu narovnal.

Na okamžik tam jen stál, pozorujíc Hermionu, jak leží ve své posteli, s naprostým klidem a pohodou na tváři. Její ústa byla pootevřená, a kdyby se naklonil blíž, mohl by rozeznat jemné, sotva slyšitelné chrápání.

Na tváři mu rozkvetl úsměv tak plný radosti a vřelosti, že by to šokovalo každého, kdo jej znal. Pak se Severus otočil a odešel z ložnice.

 

Komentáře potěší, pěkné Vánoce :)

MagicLady

1.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ooOoo

(Nade, 27. 5. 2013 20:30)

Moc pěkné vánoce. Severus dostal opravdu krásné dárky. Od Hermiony. Ale knížka od Minervy se mi zdála dost vtipná. Není ona do něho platonicky zamilovaná?

Re: ooOoo

(MagicLady, 27. 5. 2013 20:51)

Spíš je to snaha mu pomoci :) V téhle povídce je Minerva trošku jiná, díky té její zálibě v mudlovských filmech a knihách bych řekla i trošku vřelejší než v kánonu, což je podle mě plus :)

.............

(larkin , 5. 4. 2013 20:40)

Znáte serial Námořní Vyšetřovací Služba? Hermanna mi strašně připomíná Zivu Davidovou. A došlo mi to když bylo zmíněno chrápání. Ziva podle jejího kolegy chápe jako námořník s rozedmou plic. Tahle povídka se mi líbí nejvíc že všech co jsem kdy četla. Tyhle Grangerová a Snape jsou skvělí.

Ach

(Lupina, 18. 12. 2012 11:26)

Skvěle popsaný názor na Vánoce – zmrzlina v tomto ročním období :-D
A gumová kachnička? :-D
Ti dva mají pěkně nebezpečnou zábavu – nože a jejich použití. No, tohle není můj šálek čaje :-)
Krásné, že se Hermiona zase chichotala. Ještě, že mají Jane.
Rozbalování dárků bylo tak dojímávé… A ten závěr – nádhera. To je krásný dárek k Vánocům. Děkuji Ti za skvělý překlad a děkuji i Marci.

Re: Ach

(MagicLady, 18. 12. 2012 12:25)

Jo gumová kachnička - ta mě taky dostala :D Včera jsem si vzpomněla na vtip z Rodiny o Voldym, jak by bylo nádherný, kdyby ve sprše uklouzl po mýdle :D

No taky jsem se divila, že nad nimi Hermiona tak jásá, u nás se nože teda nedávaj, to není slušný :)

Jo Jane ta je skvělá, jak Severus šeptal, že zpívá hrozně :D

Jsem ráda, že se líbilo :)

Re: Re: Ach

(Janie, 18. 12. 2012 20:08)

Jojo, taky jsem si vzpomněla. Něco jako: "Kdyby ta teorie fungovala, taky bychom si mohli sednout na zadek a čekat, až Voldemort uklouzne ve sprše", že?

Re: Re: Re: Ach

(MagicLady, 18. 12. 2012 20:41)

Otázkou zůstává, jestli se vůbec někdy sprchuje, třeba používá jen čistící kouzlo :)

veselé Vianoce všetkým :))

(arkama, 18. 12. 2012 11:14)

Jedna z tých krásne kľudných kapitol. Včera mi akosi unikla a to pozeram kazducky den :)
Ešte raz naozaj velka vdaka, že si sa dala na tento preklad!! Je to úúúúžasné dielo, strašne dlhé, ale nevadí, oplatí sa čakať.
Tak Veselé Vianoce, všetkym zdravie a pre MagicLady ešte véééľa chuti do prekladania!

Re: veselé Vianoce všetkým :))

(MagicLady, 18. 12. 2012 12:16)

Klidná to ano, nevím čím to je, ale ty konce kapitol má kayly úžasný, i když marci tam chyběl od Severuse polibek :D
Dávala jsem jí až večer :)
Děkuju :D

:)

(Aiden, 18. 12. 2012 0:18)

Tahle kapitola byla skvělá a dost klidná. Jsem zvědavá, co a kdy se pokazí... A u dárku od Seva se dalo čekat, že to nebudou teplý ponožky :D
Díky za překlad :) Dočkáme se další kapitoly ještě do konce roku?

Re: :)

(MagicLady, 18. 12. 2012 9:25)

Vyloženě vánoční :) No, když se mi povede mít čas, tak bude další kapitola na Vánoce :)

:)

(Janie, 17. 12. 2012 21:44)

Jsem tu zase. Moc jsem si užila další přeloženou kapitolku, děkuji ti za ni :)

Re: :)

(MagicLady, 17. 12. 2012 23:09)

:)

:)

(Luisa, 17. 12. 2012 22:43)

Moc pěkné, konečně trochu vánočního poklidu, tedy asi klidu před bouří předpokládám;) Taky bych si takhle užívala.
Díky za kapitolu a přeju vánoční pohodu i vám.
T: zůstala tam jedna McGanagallová a společenském řebříčku - asi spíš žebříčku ne?

Re: :)

(MagicLady, 17. 12. 2012 23:09)

Spojení klid před bouří je přesný, příští kapitola je pěkný drámo :)
Chybky opraveny, děkuji :)