Jdi na obsah Jdi na menu
 


52. A přesto s ní nic nehne

6. 10. 2015

Beta: Marci :)

52. A přesto s ní nic nehne

 

Úsvit je zastihl napůl ležící, napůl sedící na pohovce umístěné čelem ke krbu. Hermiona usnula již před hodinami, její tvář tak hluboko ukrytá v záhybech jeho košile, že se až divil, jak může vůbec dýchat. Ale jak se zdálo, potřebovala fyzický kontakt mnohem víc než kyslík, a on nedělal nic jiného, než že ji jemně hladil po vlasech.

O setkání Řádu s ním nemluvila. Ani se nezeptala, co se odehrálo v místnosti poté, co mu zanechala užší kruh na milost a nemilost, ačkoliv si byl docela jistý, že cítila jeho magii, jak se žene a tančí kolem jako rozzuřené zvíře.

Byla to náhodná magie, která předešlý večer rozbila sklo, ačkoliv se mu ji snadno podařilo dostat pod kontrolu. Ale skutečnost, že jeho sebeovládání selhalo, něco, co se mu nestalo více jak deset let, mu prozradila, jak moc vzteklý ve skutečnosti byl a že udělá lépe, když se pár dní bude Řádu vyhýbat.

To také bylo hlavním bodem jeho sdělení adresovaného řediteli, jež okořenil několika kousavými poznámkami o Albusově schopnosti řídit svou radu nemyslících Nebelvírů a několika melancholickými komentáři nad tím, jak až moc (bohužel) potřebují užší kruh, než aby ho mohli sprovodit ze světa, jaká to škoda.

Jak příhodné, že se tyhle konfrontace odehrávají vždy v pátek nebo v sobotu, přemítal, zatímco levitoval další dřevěné poleno do ohně. Ale samozřejmě Voldemort moc dobře věděl, stejně jako kdokoliv jiný, že nemůže držet Hermionu mimo výuku příliš často, pokud nechce vzbudit podezření. Představa, že Pán zla musí plánovat svoje setkání dle školního rozvrhu Bradavic, byla další úsměvná věc, která jej držela od opuštění jeho komnat a zabití Molly Weasleyové.

Nebyl v pokušení použít Nepromíjenou tak dlouho, co je Hermiona živa.

Po další hodině plné zosnování tajných plánů a zkoumání svých rozsáhlých znalostí o lektvarech využitelných ke smrti paní Weasleyové, se Hermiona v jeho náruči pohnula. V tu chvíli jím projel krátký okamžik uspokojení, když si všiml, že chvilka paniky, která zachvátila její tělo při probouzení, byla v těsném kontaktu s další osobou hned pryč – jen krátké napětí svalů, které se uvolnily tak rychle, že by si toho většina lidí nevšimla.

„Severusi,“ zívla a krutost v jeho mysli se rozplynula jako pára nad hrncem.

Vzhlédla se zamilovaným pohledem, záhyby jeho košile obtisklé na tváři a vlasy divoce rozcuchané. Znovu zívla jako kotě s růžovým jazýčkem ochutnávajícím vzduch.

„Strávil jsi celou noc na gauči a díval ses na mě?“ zeptala se a on pokrčil rameny.

„Znáš lepší způsob, jak strávit bezesnou noc? Dobré ráno lásko.“

„Víš, Severusi,“ pronesla ospale, zatímco se pomalu posadila a snažila se vrátit svým vlasům řád a odstranit otlačeniny od jeho košile, „všechno tohle plánování pomsty a vraždy není pro tebe vůbec zdravé.“

Nedal najevo ani náznak údivu, dokonce sebou ani malinko netrhl, což by prozradilo i toho nejlepšího herce.

„Proč si myslíš, že jsem plánoval pomstu?“ zeptal se s dokonalou směsí podráždění, údivu a pobavení.

Na to se usmála, poté proměnila své spánkem zmačkané oblečení mávnutím ruky v širokou vínovou sukni a černý top. Znovu jej překvapila. Když se cítila nesvá, obvykle dávala přednost černým nebo šedivým kalhotám, ve kterých vypadala starší a profesionálněji, než v tomhle jemném ženském stylu. Musela se cítit relativně v bezpečí.

„Asi to bude tím, že jsem včera tajně poslouchala Řád, potom co jsem odešla,“ odpověděla prostě a tentokrát sebou trhl. „Zjistila jsem, že můžu udržet spojení přes tapisérie o trochu déle, ne příliš dlouho, ale stačí to na kouzlo televizního příjmu. Podal jsi tam velmi působivý výkon, musím říct.“

„Viděla jsi a slyšela vše,“ zopakoval a cítil, jak na něj znovu dopadá vztek. Jediným světlým bodem ze včerejšího večera bylo vědomí, že Hermiona nezjistila, co je Řád, lidé, kteří ji celá léta znají, schopen si o ní myslet.

„Docela dost,“ potvrdila lehce. Stále vypadala nevysvětlitelně uvolněně. „Samozřejmě, že jsem propásla magické účinky, které musely být dost působivé, soudě podle toho, jak se na tebe všichni dívali. Myslím, že jsi včera večer oficiálně překročil hranici z působivého na hrůzu nahánějícího. Tonksová vypadala, jako by měla omdlít.“

Povzdechl si, s tichým podrážděním sevřel konec nosu a otevřel ústa, aby se jí zeptal, jak se cítí, když se celá situace zkomplikovala.

„Kdo je hrůzu nahánějící?“ zazněl Janin hlas od otevřených dveří vedoucích do kuchyně.

„Severus,“ odpověděla Hermiona a vstala, aby přešla k jídelnímu stolu. „Včera byl opravdovým hrdinou, hrozícím celému užšímu kruhu smrtí a zatracením.“

„Proč by to dělal?“ zeptala se Jane, právě když se na stole objevila víc než bohatá snídaně.

Severus s povzdechem vstal, promnul si ramena, aby uvolnil napětí, a sledoval, jak dvě ženy v jeho bytě o něm diskutují, jako by tam ani nebyl, zatímco nalévají čaj a dýňový džus.

„Protože Řád začal přemýšlet, zda nejsem spíš víc Smrtijed a nesloužím jako Malfoyova sexuální hračka,“ odpověděla Hermiona suše a její hlas zněl najednou unaveně. „Paní Weasleyová si nemohla pomoci, aby za takových okolností nepoukázala na to, že nejsem správný typ kamarádky pro Chlapce, který přežil.“

Během mžiku Jane ztuhla a na její tváři se objevil výraz vzteku. Snape zíral. Nebylo žádným tajemstvím, že Jane měla Hermionu ráda a okamžitě ji přijala jako paní domu, ale málokdy se starala o jiné lidi, pokud ovšem Severus nespojil jejich osud s jejím. A skřítka nikdy nevyjadřovala emoce tak otevřeně.

„Pak má můj souhlas,“ řekla stejně suchým hlasem jako Hermiona, ale tam, kde se za hlasem jeho milé skrývala únava, tam se u Jane nacházelo temné odhodlání. „Skočím mu pro přísady, až pro ně bude vařit jed.“

Hermiona se její nestydatosti zasmála. „Nemluv o jedech, když se chystáme posnídat, prosím,“ postěžovala si. „Jsem si moc dobře vědoma, kolik jich je bez chuti a zápachu.“

„Ach, ale ne pro domácí skřítky, drahá,“ nesouhlasila Jane, zatímco jim zamávala a vracela se zpět do kuchyně. „Všímáme si všeho. A nikdy nezapomínáme.“

To znělo skoro jako výhružka a Severus si nemohl pomoci, ale musel se usmát při pomyšlení, že je teď Molly Weasleyová na seznamu těch nejvíce nenáviděných nebezpečných kouzelníků a magických bytostí. Přemýšlel, jak jí to dát vědět, aniž by se stal příliš Nebelvírem.

Počkal, až jeho stará přítelkyně zmizí zpátky do svých pokojů za kuchyní, a pak přešel k místu, kde ještě stála Hermiona s očima upřenýma do dáli.

„Jak se opravdu cítíš?“ zeptal se tiše, zatímco se k němu naklonila, a jeho paže se samy od sebe okolo ní obmotaly.

„Jsem unavená,“ odpověděla stejně tiše.

„Měl jsi pravdu, Severusi. Měl jsi pravdu od samého počátku. Celou dobu jsem se snažila, a přesto mě odsuzují. Jsem jiná a oni to zřejmě nikdy nepochopí.“

„To musí bolet.“

Přikývla. „To ano, ty to víš lépe než kdokoliv jiný.“ Její levá ruka se zachvěla stejně, jako se malý ptáček snaží poprvé vzlétnout. „Ale to není to, na čem včera hlavně záleželo. Převládaly jiné věci, lepší věci, než jejich zrada a moje zklamání.“

„Co tím myslíš?“ Jeho ruce ji objaly těsněji, zatímco jí šeptal do ucha, vřele, ochranitelsky.

Znovu se usmála a zavřela oči, ať už aby si vychutnala ten okamžik, nebo protože se chtěla ponořit do svých vzpomínek. Netušil proč.

„Včera, uprostřed toho všeho hněvu a strachu, jsem byla svědkem takového množství lásky,“ vydechla. „Způsob, jakým jsi mě chránil, způsob, jakým Draco a Harry vyjádřili svou podporu. Nebyli úžasní?“

Povzdechla si a pak se otočila v jeho náručí tak, že se její oči setkaly s jeho tázavým pohledem.

„Odmala jsem se obávala, že mě lidé nebudou mít rádi takovou, jaká jsem, pocit, který se v Bradavicích během let jen zhoršil. Nikdy jsem si nebyla jistá, zda mě Ron a Harry potřebují jen na svoje úkoly nebo proto, že chtějí při svých dobrodružstvích někoho, komu to rychleji zapaluje. Ale teď… vy tři o mně víte všechno. Včera slyšeli, že jsem zabila malou holčičku, a stejně jako ty mi odpustili. Snaží se mě svým způsobem chránit, tak jako ty.“

Znovu se usmála. „Není to divné, že uprostřed vší té nenávisti a nepřátelství jsem se cítila víc milovaná, než kdy dřív?“

xXx

„Hermiona tu není. Má odpolední výuku,“ řekl Snape Harrymu, když prošel skrz magický gobelín do komnat Mistra špionů.

Harry polkl. Cítil se víc než trochu znepokojen, ale potřeba to udělat ho pronásledovala poslední dva dny a on se smířil s tím, že nezmizí, dokud to nevyřídí.

„Já vím, pane. Vybral jsem si tento čas, protože je na hodině.“

To samozřejmě upoutalo Snapeovu pozornost. Harry znovu polkl. Teď se mu pravděpodobně dostane úšklebku a kousavé poznámky o plýtvání času s Nebelvíry a bude poslán zase pryč.

„Posaďte se, Pottere. Dáte si čaj?“

Jenom Dracův a Hermionin trénink jej zastavil od tupého zírání nebo od toho, aby se prostě otočil a utekl. Mýlil se. Civilní Snape byl mnohem děsivější, než jeho hrubé já mohlo kdy být.

„Ano pane, děkuji,“ vzpomněl si, jak se mluví, a poněkud náhle se posadil. Byl rád, že ho jeho nohy nezradily a že nepřistál na podlaze v nedůstojné poloze.

Aniž by dal vědět, že si všiml Harryho zmatku, přešel Snape k velkému stolu, nalil šálek čaje a přidal dvě kostky cukru s trochou mléka.

Harrymu téměř zaskočilo. To, že si Snape přesně pamatoval, jak má Harry rád čaj, nebylo jen děsivé, bylo to vyloženě hrůzostrašné. Úprk z místnosti se zdál nyní ještě mnohem zajímavější.

Snape mu podal šálek s mírně skloněnou hlavou a Harry se snažil odpovědět na jeho gesto, jak nejdůstojněji byl schopen. „Děkuji, pane.“

„A teď, pane Pottere,“ začal Snape poté, co se usadil do křesla naproti, „jakým okolnostem vděčím za vaši návštěvu?“

Harry hledal známky pohrdání, či dokonce pobavení v mužových očích a obličeji, ale nenašel nic. Což nečekal. Ale koneckonců Snape byl vynikající herec.

Přemýšlel o způsobu, jak tohle vyřídit, dlouho a obtížně a poznenáhlu došel k rozhodnutí, že je konečně na čase Snapeovi čelit. Zmijozel by začal na míle daleko od svého skutečného zájmu, propracovával se k němu pomalu a testoval před tím každičký kousíček půdy pod nohama.

Ale on nebyl Zmijozel. A i když byly Dracovy lekce za posledních pár měsíců užitečné, nezbytné, aby si uvědomil pár věcí o Snapeovi, Hermioně a i o sobě, tohle nebyl ten správný čas, aby se pokusil tančit po zmijozelsku, když tomu pořád rozumí jen částečně. Teď byl čas na to být Nebelvír, se vším dobrým i zlým, co bude následovat.

Tak tedy… pomyslel si a zhluboka se nadechl.

„Přišel jsem, protože si myslím, že bychom měli pár věcí probrat, pane. A protože věřím, že bychom je měli prodiskutovat nyní a ne až za pár let.“

„Vskutku,“ odpověděl muž s jedním obočím povytaženým a tváří bez výrazu. Pokud Harry věděl, Snape se teď v duchu válel po zemi smíchy nad šíleným Nebelvírem.

„Ano, pane,“ znovu se zhluboka nadechl a snažil se potlačit paniku, která v něm neustále narůstala. „Přišel jsem vám říct, že jsem si celá školní léta myslel, že jste mizera, pomstychtivý, krutý, nespravedlivý Zmijozel. A že jsem nenáviděl způsob, jakým jste zacházel se Siriusem, Remusem a každým Nebelvírem, kterého jste kdy potkal.“

Zarazil se, což dávalo Snapeovi možnost vyhodit ho ze svých komnat, kdyby chtěl. Ale jedinou odpovědí na jeho urážky bylo lehké zkroucení rtů jeho bývalého učitele. Nedalo by se to nazvat úsměvem, to zdaleka ne, ale ani to nebyl úšklebek, a to dodalo Harrymu dost odvahy, aby pokračoval.

„Během pár posledních měsíců jsem hodně přemýšlel a zjistil jsem, že jsem se choval taky jako mizera, a to ne jednou. Způsob, jakým jsem vám nevěřil a odzbrojil vás ve třeťáku a nahlédl do vaší myslánky v pátém ročníku... Měl jsem předsudky jako vy a skutečnost, že jsem byl dítě a vy dospělý, na tom opravdu nic nemění. Nebudu se omlouvat za věci, které jsem řekl a udělal a ani neočekávám, že se omluvíte vy, což byste stejně nikdy neudělal. Ale chci říct, že pro mě jsou tyhle věci minulostí.“

Znovu se odmlčel a pohlédl do Snapeovy tváře, aby odhadl jeho reakci na svá slova. Zvedl druhé obočí. Nic jiného se nestalo.

„Během posledních pár měsíců jsem se naučil spoustu věcí. Viděl jsem svou nejlepší kamarádku zlomenou způsobem, o kterém se mi ani nezdálo, a viděl jsem ji silnější, než jsem si kdy dokázal představit. Spřátelil jsem se se Zmijozelem a nepřáteli mých nebelvírských kamarádů. Viděl jsem vás v akci, vaše pravé já, ne Mistra lektvarů, a viděl jsem vás společně s Hermionou. Dalo by se říct, že jsem byl účastníkem tolika příkladných změn, až je s podivem, že pořád vím, kde je nahoře a kde dole.

A výsledkem je, že i když si stále myslím, že jste děsivý, tak si vás vážím. Respektuji vaše schopnosti, inteligenci a lásku, kterou sdílíte s Hermionou. Myslel jsem vážně ty věci, co jsem řekl během schůzky Řádu.“

Pokrčil rameny a usmál se. „Každopádně nemůžete být tak zlý, když si vás Hermiona vybrala.“

Na chvíli si myslel, že si vyložil náznaky posledních týdnů špatně, že Snape není ochotný či připravený na tento rozhovor. Ale pak se mužovy rty pohnuly, utvářejíce ne přímo úsměv, ale něco podobného, a on věděl, že to zračí dobré věci.

„Máte pravdu, když říkáte, že bych se vám za své chování nikdy neomluvil, Pottere,“ řekl Snape uvolněným a silným hlasem, a jaksi se mu povedlo vyjádřit uznání, zatímco si udržoval svůj výsměšný tón. „Ale co udělám, je přiznání, že jsem se ve vás mýlil.“

Harry si nemohl pomoci. Zíral. Snapeův úsměv se skoro okamžitě změnil do pobaveného úšklebku.

„Myslel jsem, že jste nezodpovědný, a i když jste se tak choval v minulosti, ukázal jste během posledních pár měsíců, že jste schopen překonat své povahové nedostatky. Dal jste najevo, že jste ochoten se učit a těžce pracovat. Předvedl jste respekt k vašim přátelům a k budoucnosti našeho světa, což jsem od vás neočekával.“

Snape se pak usmál, tenkým, nicméně upřímným úsměvem, který by od něj Harry nikdy nečekal, ani za milion let.

„A pravda je, pane Pottere, že i když jste na můj vkus stále příliš Nebelvírem, respektuji vás. Vaši oddanost k přátelům, vaše odhodlání bojovat a vaši kuráž, která vás sem dnes večer přivedla.“

Draco měl pravdu, pomyslel si Harry trochu s úžasem, tenhle muž dokázal rozpitvat i tmu. A tančit se slovíčky. Nepřehlédl způsob, jakým jeho bývalý učitel zrcadlil jeho malé doznání, jak pokládal slova za slova, uznání za uznání, kritiku za kritiku. Přizpůsobil každý svůj krok, úsměv - vzácný úkaz upřímných emocí - a odvděčoval se tak Harrymu za jeho iniciativu.

Byli teď vyrovnáni, a až odejde, zůstanou tak, udržujíce křehký status quo.

Pokud chtěl víc, bude muset znovu učinit první krok.

„A co to z nás dělá?“ zeptal se klidně, nejistý, jak shrnout to, co slyšel a řekl, ale přesvědčený, že Snape by neprojevil jemnost, kdyby nestál tváří v tvář jejímu čistě nebelvírskému protějšku – naprosté upřímnosti.

„Myslím, že spojence,“ odpověděl Snape po chvíli, a to slovo jako by převaloval v ústech před tím, než jej nechal opustit své rty. „Kolegy, Hermioninu rodinu.“

Harry přikývl a cítil, že tohle byl poslední bod, kterého dnes večer dosáhli. Pokud to bylo vše, co mu Snape chtěl věnovat, pak byl za to rád.

„Myslím, že se mi to zamlouvá,“ řekl, vstal a sklonil hlavu v tichém gestu vyjadřujícím úctu.

Snape, jakmile rozpoznal konečnost toho gesta, také vstal a dovedl Harryho k tapisérii, která propojovala jeho komnaty s ústředím Řádu, aby aktivoval kouzlo.

„Dobrou noc, pane,“ řekl Harry a připravil se na projití skrz.

„Dobrou, noc,“ zopakoval Snape, na chvíli zaváhal a pak krátce přikývl, jako by dospěl k rozhodnutí. „Pane Pottere?“

Harry, jednou nohou už za tapisérií, se k němu napůl otočil. „Ano?“

„Budu poctěn, když mě budete nazývat Severusem,“ požádal Mistr špionů formálně.

Harry se usmál. „Ano, pane,“ odpověděl. „I mně bude ctí.“

xXx

„Tentokrát jsi to opravdu přehnal, Draco,“ oznámila Hermiona stroze se založenýma rukama.

„Co jsem přehnal?“ zeptal se Draco nevinně, zatřepal řasami a opřel se zády o okno, u kterého stále seděl.

„Dnes na mě u mých dveří čekala delegace mrzimorských prváků a dožadovala se tvého vyloučení ze školy, protože jsi a tady cituju: zlá, ďábelská zrůda, která se je rozhodla dostat.“

„Ach to,“ řekl Draco nevinně, jako by nebyl zodpovědný za nervové zhroucení hromady malých Mrzimorků. „No, ve skutečnosti to je jejich chyba.“

Hermioniny rty se zachvěly, ale obdivuhodně se jí podařilo udržet přísný postoj. „Nechápu jak,“ řekla.

„Protože jsou tak naivní, samozřejmě,“ odpověděl Draco a předstíral, že trucuje. „To by opravdu mělo být trestným činem! A vůbec, terorizoval jsem je jen proto, aby Harry mohl přijít, zachránit je a být trochu hrdinou.“

„Ach děkuji ti,“ řekl Harry od vchodu do Snapeovy tělocvičny, odkud zaslechl začátek této malé pseudokonfrontace. „Rozhodně si toho vážím. Když nemůžu dvakrát denně někoho zachránit, dostávám kopřivku.“

„Tak vidíš,“ vykřikl Draco a usmíval se tím svým způsobem Já-ti-to-říkal. „Já jsem tady ve skutečnosti oběť.“

„Jistě,“ zamumlala Hermiona. „Vím, že jsi hrozně trpěl.“

„Strašně,“ přikývl Draco vážně.

Harry se zasmál, a jakmile k nim došel, krátce Hermionu objal. Od jejího střetu s Řádem uplynulo pět dní a dnes večer se znovu připojí k setkání užšího kruhu. Vyrovnala se se situací dobře, líp než očekával, ale přesto cítil uvnitř naléhavou potřebu ji chránit před bezmyšlenkovitou krutostí paní Weasleyové. Občas ho napadlo, že si nikdy neuvědomil, jak moc pro něj znamená, dokud nezjistil, jak křehký a ohrožený její život den co den je.

„Jak se cítíš, Hermiono,“ zeptal se opatrně, aby nedal na svá slova příliš velký důraz.

Usmála se a opřela se zády o stěnu tak, že se Dracovo koleno téměř dotýkalo jejího pravého ramene a Harryho ruka zase levého.

„Chráněná,“ odpověděla po chvíli a pobaveně pohlédla z jednoho na druhého.

„Severus pronesl improvizovaný projev o jedech, které mohou být vstřebány dechem, a pak testoval sílu mého bublinového kouzla okolo hlavy. Někdy mu opravdu chybí jemnost.“

„Doufám, že si Severus pamatuje, že neumím bublinové kouzlo,“ zamumlal Harry a od Hermiony se mu dostalo čistě pobaveného pohledu.

„Nevšímej si ho,“ protáhl pobaveně Draco směrem k Hermioně. „Kromě slova Severus neříká v posledních dnech nic jiného. Myslím, že soustavně cvičí v naději, že to bude znít přirozeně.“

Hermiona se pousmála při vzpomínce, jak před mnoha měsíci cvičila výslovnost Severusova jména ve sprše ona. Byla rozhodnuta neuvést sama sebe do rozpaků tím, že by se zakoktala.

„Vzpomínám si, jak jsi ho tak oslovoval při každé vhodné příležitosti ty, když ti to dovolil,“ připomněla Dracovi. „A místo kritizování svého studenta za pečlivou přípravu na hodinu uděláš líp, když mi řekneš, jak se mají věci s naší drahou učitelkou lektvarů.“

Draco se ani neobtěžoval skrýt svůj samolibý úsměv.

„Zeptala se mě včera,“ oznámil a jasně si ten okamžik vychutnával.

„Draco, ty mizero,“ vykřikl Harry. „A to jsi mi to hned neřekl?“

„Už jsem jednou připustil, že tvůj nápad je skvělý, Harry,“ oznámil Draco povýšeně. „Víc chvály z mé strany a tvoje hlava by mohla prasknout. Konec konců je mou povinností držet tě při zemi.“

„To ráda slyším, Draco,“ řekla Hermiona, její zuby se při úsměvu v posledních paprscích slunce zaleskly. „Myslím, že se nám všem teď bude líp spát.“

Harry si odfrkl s docela věrohodným napodobením Dracova povýšeného tónu. „Jako bych kvůli tomuhle princátku někdy nespal,“ protestoval a Hermiona protočila oči, příliš zvyklá na jejich hašteření, aby se tím zabývala.

„A falešné proroctví?“ zeptala se. „Jak to jde?“

„Projednáváme detaily ohledně ucházejícího znění,“ odpověděl Harry a okamžitě zvážněl. „Pár věcmi si nejsme jisti - možná by ses na to mohla později mrknout. Nechali jsme všechno v Severusově pracovně,“ nevšímal si Dracova přehnaného povzdechu.

Hermiona přikývla a jako by jim zmínka o ústředí Řádu připomněla nadcházející schůzi, rázem se po místnosti rozprostřela střízlivá nálada.

„Jak se Řádu daří? Zvládají to?“ zeptala se Hermiona po chvíli, její hlas a postoj naprosto klidný.

Harry sklonil hlavu na znamení, že by byl raději, kdyby odpověděl Draco. I když jeho názor byl díky blízkému kontaktu s mnohými členy užšího kruhu cenný, Dracovy analýzy týkající se dynamiky a motivů kruhu byly lepší než jeho.

„Jsou zdrženliví,“ protáhl Draco, ale ne tím provokativním způsobem, jako když se snažil Harryho naštvat. Byla to přemýšlivá řeč, jak ji Harry nazýval, jeho způsob mluvy, když byl hluboce zamyšlen a snažil se hovořit zároveň. „Kdyby se konfrontace udála jinak, dožadovali by se teď hlasitě tvého vyloučení. Moody je na tvé straně, samozřejmě stejně jako Brumbál, McGonagallová a Lupin. Pastorek je opatrný, Weasleova dvojčata si myslí, že je to všechno jeden velký vtip a že jsi nejúžasnější člověk na světě,“ ušklíbl se.

„Snape, Harry a Brumbál tě otevřeně podporují. To činí naši stranu silnější a rozhodně mnohem významnější. Řád se snadno obejde bez té Weasleyovské kvočny - stejně netuším, proč jí bylo dovoleno stát se členem - ale nemohou fungovat bez svého zachránce, vůdce a Mistra špionů. Myslím, že ti to zaručuje jisté postavení.“

„Ale stejně,“ poznamenala Hermiona zamyšleně. „Moje chování mohlo způsobit trhlinu v Řádu, která se už nikdy nezacelí. Jsou teď na hraně, a jestli udělám něco, co naruší tuhle křehkou rovnováhu, mohlo by nás to značně oslabit.“

„To je pravda,“ přikývl Draco. „I když nemají žádné silné postavení, Weasleovi jsou a vždycky byli ztělesněním dobré rodiny. I kdyby užší kruh dokázal pracovat bez nich, konflikt by způsobil potíže s vnějším kruhem a poškodil pověst Řádu na veřejnosti. To si nemůžeme dovolit, ne teď, když se naše kontakty s bystrozory vyvíjí tak dobře. Ne když budeme potřebovat jejich podporu o Halloweenu.“ 

Hermiona na souhlas přikývla.

„Jak se mám pak chovat?“ zeptala se Harryho, protože věděla, že rozumí paní Weasleyové lépe, než ona nebo Draco.

„Nikdy s ní nebojuj,“ odpověděl Harry okamžitě. Již dříve o tom usilovně a dlouze přemýšlel. „Hluboko uvnitř se teď paní Weasleyová cítí zahanbená - vždycky se tak cítí, stejně jako Ron instinktivně ví, kdy se chová jako blázen.  Ale každá konfrontace s jejím nevhodným chováním by vedla k  ještě větší explozi než ta, které jsme měli čest být svědky.“ Draco se ušklíbl, zjevně pobaven jeho výběrem slov. Harry si v jeho očích mohl přečíst: 'velmi zmijozelské'.

„Myslím, že by ses měla chovat tak, jako by se nic nestalo. Dej jí čas, aby se vyrovnala s realitou. Pohne se, až bude připravená, a pokud jí během té doby předložíš další důkaz o své způsobilosti bez toho, aby ses v tom pitvala, jen to proces urychlí. Nemyslím si, že můžeš udělat něco jiného.“

„Další důkaz mé způsobilosti, říkáš?“ zeptala se Hermiona a v očích jí zaplál podivný plamen. „To by mělo být snadné.“

Draco se usmál a způsob, jakým se změnila jeho tvář při představě Hermionina důkazu, přivedl Harryho na myšlenku, že mrzimorští nakonec nejsou tak špatní v úsudku. Ďábelský vypadalo nyní jako docela příhodný výraz.

„A to by mohla být ještě větší zábava, než Severus hrozící, že nás všechny zabije,“ řekl blonďatý Zmijozel.

xXx

„Zjistili jste něco nového o úkolu Malého Johna a důvodech jeho smrti?“ zeptal se Remus poté, co byly projednány hlavní body programu.

Schůzka se doposud vyvíjela dobře, hlavně zřejmě proto, že Remus, profesorka McGonagallová a Brumbál dělali, co mohli, a protože se nikdo z členů Řádu neopovážil pod zamračeným pohledem, který na ně vrhal Severus, vystoupit. Hermiona většinu času zůstával zticha, ale přispěla svým komentářem či argumentem, kdykoliv se to zdálo být užitečné. Paní Weasleyová se na ni ani jednou nepodívala, místo toho soustředila svůj zrak na shluk svých potomků, kteří tvořili u stolu rusovlasou řadu.

„Vskutku, ano,“ odpověděl Brumbál a vyslal úsměv na Severuse, který seděl na opačném konci stolu, zavalen množstvím hlášení.

„Malý John šel po muži jménem Clarence Dougall, americkém kouzelníkovi, který vstoupil na území Velké Británie před dvěma týdny. Dougall má záznam ohledně prodeje magických zbraní a obranných mechanismů, a to jak těch legálních, tak i těch, co jsou mimo zákon. Zásoboval vlkodlačí nepokoje ve Wisconsinu stříbro-odolnou zbrojí a před lety prodal zařízení bandě skřetů, která se snažila proniknout do Fort Knox. Říká se, že přišel do Anglie z nějakého důvodu, a když ho Malý John viděl v Příčné ulici, myslel si, že jeho přítomnost si zaslouží prošetření. Stále nevíme, co se v Obrtlé uličce, kde byl Malý John nalezen, stalo, ale jeho mentální zpráva nám dává alespoň nějakou představu.“

„Mentální zpráva?“zeptala se Hestia Jonesová. „A co ta podivná jména znamenají? Malý John?“

„Ach to byl další ze Severusových geniálních nápadů,“ odpověděl Brumbál vesele a vysloužil si od stále do zpráv zabraného Mistra špionů odfrknutí. „Pochopitelně vám nemůžeme říct mnoho,“ a něco ve způsobu, jak to vyslovil, ujistilo Harryho, že to bylo hlavně proto, že o tom ředitel ve skutečnosti sám moc neví, ale nechce nepřiznat barvu, „nicméně tohle by měla být bezpečná informace: Severus vyškolil a umístil rozmanité špionážní skupiny skládající se z maximálně deseti členů. Každá skupina má svůj vlastní soubor kódů, jmen, umístění a kontaktních metod, které se točí kolem mytických či fiktivních příběhů.“

„Jako Robin Hood a jeho zbojníci z Sherwoodského lesa,“ přerušila ho profesorka McGonagallová, předvádějíc tak znovu své znalosti o mudlovské literatuře.

„Přesně tak,“ přikývl Albus vesele. „Jedna z věcí, které je Severus naučil, bylo posílání mentálních zpráv každých deset minut do magických zařízení, která se nacházejí v jejich pažích. Tohle zařízení bylo z těla Malého Johna vyjmuto a prozradilo nám, že Dougall měl tajnou schůzku s někým, kdo vypadal podobně jako Auden Strong.“

„To není dobrý,“ zabručel Moody zpoza šálku kávy. „Vůbec to není dobrý.“

Teprve teď zvedl Snape hlavu od pergamenu, který studoval. „To je eufemizmus měsíce, Pošuku,“ poznamenal klidně. „Strong je známým příznivcem Pána zla. Pokud kontaktoval Dougalla, znamená to, že Voldemort má v plánu během příští bitvy spoléhat na víc než lidskou sílu. Pokud Dougall přicestoval do Anglie, znamená to, že má zájem o zakázku. A my si použití neznámé výzbroje na straně Smrtijedů nemůžeme dovolit. Mohlo by to zvrátit boj v jejich prospěch.“

„Využil jsem svého vlivu na ministerstvu, abych 'náhodou' potkal jeho sekretářku, velmi okouzlující ženu, mimochodem,“ pokračoval Bill se širokým úsměvem. „Dali jsme se do řeči, a poté, co jsem ji pozval na skleničku či dvě vína, mi řekla vše o činnostech svého 'šéfa' v Anglii. Představte si, jak překvapený jsem byl, když se na světlo vynořilo velmi známé jméno…“

„Zdá se, že můj bratr Aberforth pozval pana Dougalla na jeden ze svých neslavně proslulých plesů a pan Dougall to s radostí přijal, jelikož je mu známo, že můj bratr má... slabost pro větší přítomnost ženského pohlaví,“ řekl Brumbál a jeho oči zajiskřily.

„Okamžitě jsem svého bratra kontaktoval, a i když se zpočátku tvářil trochu zdrženlivě, nakonec byl natolik zdvořilý, aby mi zaslal šest pozvánek pro mě a mé kolegy či studenty, kteří by chtěli ples navštívit. Je velmi zvědavý na setkání s tebou, Harry,“ usmál se Brumbál.

Snape převzal rozhovor, zatímco se Harry snažil smířit s vidinou dalšího plesu. Ještě se nedostal přes zkušenosti z Vánočního plesu ve čtvrťáku a tak nějak očekával, že tohle nebude o moc lepší.

„Jak se zdá, pan Dougall je více než nakloněn interakci s atraktivními ženami, takže vše, co potřebujeme, je ženský člen Řádu, který jej během zábavy rozpovídá a dostane se k němu tak blízko, aby zkontroloval jeho osobní poznámky a plány.“

„Myslíte někoho jako Mata Hari?“ zeptal se Harry, čímž vytvořil trochu zmatek mezi nemudlorozenými členy Řádu.

„Kdo je Mata Harry?“ vyptávala se Tonksová, která ji zjevně zaměnila za jednu z Harryho přítelkyň.

„No,“ povzdechla si Hermiona po diskusi o světových válkách, ženských špionech obecně a nejslavnější z nich jménem Mata Hari, „pokud dokážeme zajistit, že se žádný Smrtijed nedostane do blízkosti plesu, myslím, že tu práci můžu vzít.“

Její prohlášení se setkalo s prostým přikývnutím od Severuse a pochybujícími až užaslými pohledy od zbytku Řádu.

„To není dobrý nápad,“ ozval se nakonec Moody. „Měli bychom na to poslat Tonksovou.“

„Víte, že máme málo ženských špionů,“ protestovala Hermiona. „A Tonksová by nedokázala udržet vzhled déle než pět minut... promiň Tonksová, nic osobního.“

Tonksová na ni jen mrkla, očividně byla ráda, že není nucena k účasti.

„Pokud ovšem nechcete použít profesorku McGonagallovou nebo paní Weasleyovou.“ Obě ženy se viditelně naježily při pomyšlení na takovou práci. „Jsem pro tohle nejlepší volba.“

V místnosti se rozhostilo nervózní ticho. Nakonec po zjištění, že nikdo další nahlas nepromluví, si Bill odkašlal.

„Nechci být vůbec osobní, Hermiono,“ začal, zoufale hledaje pomoc mezi ostatními členy Řádu, „ale potřebujeme někoho s... velmi zvláštním nadáním. Někoho velmi krásného, zdánlivě hloupého a...“ Harry si všiml, že Snapeovy rty pobaveně zaškubaly a že se na Hermionině tváři objevil rozzlobený výraz a věděl, že Billovi se právě podařilo dostat do průšvihu o velikosti Ameriky, „... a velmi svůdného.“

„Tím vším můžu být, Bille,“ odpověděl Hermiona prostě a když viděla na jeho tváři přetrvávající nevěřícný pohled, ušklíbla se. „Pokud mi nevěříš, zeptej se Severuse.“

Na druhé straně místnosti byl slyšet tlumený zvuk, jak se Molly Weasleyová skoro zakuckala čajem.

Jestli bylo předtím ticho prostoupeno nervozitou, povýšilo nyní vyloženě do rozpaků. Harry odmítal setkat se s pohledem kohokoliv jiného a náhle se velice zajímal o své špatně vyleštěné boty. Nebyl natolik šílený, aby zahájil tuhle konverzaci a rozhodně nechtěl být tím, kdo Hermioně řekne, že názory Severuse Snapea na krásu a svůdnost se nutně nemusí shodovat s názory zbytku světa.

Ticho se protahovalo, dokud je nepřerušil sametový hlas samotného Mistra špionů.

„Obávám se, že jim v tebe chybí víra, Hermiono. Škoda.“

Hlavy se pozvedly směrem k Hermioně, která v předstíraném vzdoru zkřížila ruce.

„Ty jsi Mistr špionů, je to tvoje rozhodnutí,“ poznamenala napůl pobaveně, napůl podrážděně. „Nebo ti taky chybí víra?“

Ušklíbl se na ni, tak cynicky, jak jej nikdy nikdo neviděl. „Proboha, nejsem blázen,“ protáhl. „Nenechal bych tu věc někomu, kdo je nadaný méně... rozvinutým talentem, než je ten tvůj.“

Jeho otevřeně chlípný pohled vyvolal další vlnu šokovaného šepotu, ale ona se na něj jen ušklíbla a povytáhla obočí, napodobujíc ho na okamžik tak dokonale, že víra všech v její herecké nadání nesmírně vzrostla.

Pak jí všechny stopy humoru opustily, když čelila členům Řádu sedícím okolo stolu.

„Dobře tedy. Potřebujeme seznam hostů,“ řekla a její hlas se okamžitě přepnul na služební. „Potřebuji vědět, jak je Dougall vysoký a jakému typu žen dává přednost, zda divokým, hloupým, přihlouple se culícím, nebo svůdným. Musíme se ujistit, že se žádný Smrtijed nebude pohybovat poblíž a musím znát přesné barvy dekorací a služebnických uniforem. Musím také vědět, jak se normálně obléká a kam si dává svoje věci - ať už do kapes u kalhot, do kapsy hábitu nebo do vaku připevněného na těle. Profesore Brumbále, uděláte nejlépe, když se ohledně detailů obrátíte na svého bratra, a Bille, mohl by ses znovu náhodou setkat s jeho sekretářkou? Zeptej se jí, zda jí její šéf obtěžoval, a ona se určitě ponoří do podrobného popisu jeho oblíbených typů žen.“

„Proč to všechno potřebuješ vědět?“ zeptala se Tonksová zmateně. Zřejmě neměla o zadání moc valné mínění.

„Protože, drahá Tonksová,“ usmála se Hermiona, „pokud chceš svést muže, musíš to udělat prostě perfektně.“

1.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

přípravy na ples

(sisi, 22. 10. 2015 19:36)

Hermiona je jediná, kdo by mohl špehovat toho amíka na plese u prasečí hlavy. Nějak se mi to celé nezdá. Aberdorf a pořádá ples? Myslím, že je v tom háček. Dík za kapitolu,už vyhlížím další.

Re: přípravy na ples

(MagicLady, 23. 10. 2015 8:17)

Tak vzhledem k počtu žen v Řádu, asi ano :) Co my víme, třeba je tady Aberforth úplně jiný. Díky za komentík, další kapitola je na úvodní stránce, musím přidat do kapitol šipečky s odkazem na další - ještě jsem se k tomu nedostala :)

:-)

(mami, 13. 10. 2015 22:10)

...Severus je ideálny muž z krásneho sna, při ktorom sa cítiš tak jedinečne...Tak trochu tajomný, nebezpečný, miľujúci s hlbokým hlasom...ach....a našlo by sa toho viac... Hermiona je až v kategórii X man alebo agent 007 až by sa jej človek bál a ona to len také dievčatko, ktoré sa rozhodlo spasiť zvyšok ich sveta. Harry a Draco sú stále lepší a lepší.
Vďaka za nádherný preklad.

Re: :-)

(MagicLady, 15. 10. 2015 10:40)

Hezká charakteristika :D Díky za komentík.

Svádění

(Folwarczna, 12. 10. 2015 11:22)

na to se teda opravdu těším:-)

Re: Svádění

(MagicLady, 12. 10. 2015 13:51)

Nápodobně :) Díky za komentík.

Páni

(alexis , 6. 10. 2015 15:39)

Teda... Super překlad, jako vždy :3 Ten koně mě nadchnul a moc se těším na další díl :D Vícedílné povídky mě většinou přestanou bavit, ale tuhle stále hltám jedním dechem :D Hermiona se Severusem byli rozkošní ^___^) Ale jsem zvědavá, na to, jak Hermiona bude svádět a jak se její milý bude tvářit :D Moc se těším :)
Odvádíte skvělou práci, holky :) Ty překlady jsou úžasné :)
Hodně Štěstí do dalších kapitol :)

Re: Páni

(MagicLady, 6. 10. 2015 19:38)

No na ples se zatím nepodíváme. Ono to bude tím, jak je ten děj pořád tak strhující :) Díky za komentík :)

Re: Re: Páni

(pajka, 9. 10. 2015 1:06)

Ale houbeles, děj je sice strhující, ale hlavně je to Tvým úžasným překladem! Moc za něj děkuji a netrpělivě čekám na další. :-)

Re: Re: Re: Páni

(MagicLady, 9. 10. 2015 8:36)

Díky za chválu, ale nebejt marci, která to vždycky tak hezky doladí, by to tak dobré nebylo :) Další kapitola bude co nevidět, dneska mám v plánu dostat se do 2/3, přes víkend budu pryč, ale příští týden bych to mohla dodělat :)

:-)

(scully, 6. 10. 2015 21:28)

Skvělá kapitolka. Moc se mi líbil rozhovor Severuse s Harrym. Jsem zvědavá na ples. Moc děkuju za krásný překlad a těším se na další dílek :-)

Re: :-)

(MagicLady, 7. 10. 2015 9:42)

Rozhovor byl skvělej, hlavně jak Severus vyváděl Harryho z míry :) Díky za komentík :)

:-D

(Kohaku, 6. 10. 2015 20:49)

skládám holt tvému překládání!
super kapitolka!!! těším se na pokračování!

Re: :-D

(MagicLady, 6. 10. 2015 20:57)

Ó děkuji :D

:-)

(dablinka, 6. 10. 2015 20:44)

aaaa boží kapitola... moc moc moc se těším na ples... vypadá to že to bude zábva :D
doufám, že další kapitola bude brzy :-) nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat dál

Re: :-)

(MagicLady, 6. 10. 2015 20:57)

Ples v příští zatím nebude, ale taky jsem na něj moc zvědavá :) Díky za komentík :)

:)

(Luisa, 6. 10. 2015 20:05)

Krásné dialogy a vůbec. Díky za přídavek děvčata, těším se na další.

Re: :)

(MagicLady, 6. 10. 2015 20:55)

Díky za komentík :) Překládám v práci, co to jde, tak uvidíme :)