Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola devatenáctá: Zrada

11. 11. 2012

Beta: marci

 

Kapitola 19: Zrada

Severus byl tak otřesený, že dlouhou dobu nemohl pohnout ani prstem. Srdce mu v hrudi zběsile tlouklo a on počítal, jak je to dlouho, co Harryho unesli.

 

Co teď mohl udělat?

Kdo by mu pomohl?

Odpověď byla jednoduchá a jasná, takže hodil do ohně hrst letaxu.

„Panství Blacků,“ zašeptal. Za sekundu uvidí Brumbála, pokoušel sám sebe uklidnit. Brumbál najde způsob, jak zachránit jeho syna…

S tichým ‚pop‘ se v plameni objevila Lupinova hlava.

„Ahoj, Severusi. Co se stalo?“ zeptal se s únavou ve tváři.

„Zavolej Brumbála. Harryho unesli.“

Vyčerpání z tváře muže zmizelo a bylo nahrazeno silnými obavami.

„Albus tu není. Navíc ani nevím, kdy se objeví.“

Severus s bezmocnou zuřivostí stiskl ruce v pěst a uhodil do křesla vedle sebe.

„Kurva!“ Lupin viděl, jak se pokouší ovládnout a donutit se přemýšlet. „A někdo jiný?“

„Jenom já a Anne, Severusi. Před třemi hodinami došlo k více napadením. Smrtijedi zaútočili na několik mudlovských rodin, které měly děti – kouzelníky. Mnozí zemřeli, ministerstvo je zcela bezmocné, takže Řád šel na pomoc…“ výraz ve tváři vlkodlaka hovořil o jeho podráždění. „Mě tu nechali, abych dával pozor na Anne a odpovídal na volání…“

Severus poslední slova neslyšel. Padl na kolena a schoval tvář v dlaních. Jeho myšlenky vířily, když se pokoušel vymyslet alespoň jeden použitelný plán, aby osvobodil Harryho, nebo aby byl s ním… Neviděl zamyšlenou tvář Lupina, který se díval na citové vypětí vysokého tmavovlasého muže.

Náhle Snape vyskočil na nohy a vyletěl z místnosti. Udivený Lupin mohl už jen zahlédnout vlající cípy jeho hábitu. Vlkodlak ho chtěl následovat, když na něj zavolala Anne.

„Remmy, co to bylo?“

Lupin si povzdechl a otočil se. Na chvíli na dívku zapomněl.

„Quietus se ztratil a strýc Severus má strach,“ vysvětlil, ale myšlenkami byl daleko. Podíval se na Anne. „Obleč se Anne. Musím mu pomoci, ale nemůžu tě tu nechat. Pospěš si!“ doprovodil dívku do jejího pokoje. Když si oblékala teplé oblečení, zkontroloval hůlku a dal si do kapsy několik lahviček ze své osobní skříně… Modifikovaný vlkodlačí lektvar od Severuse. Modifikovaný takovým způsobem, že by ho možná neměli nazývat vlkodlačím, pomyslel si. Severus strávil nespočet dní a nocí jeho vylepšováním, jak Lupin věděl, a Harry byl jeho zdatným asistentem. Snape byl vždy ohromen chlapcem – JEHO SYNEM, jak Mistr lektvarů nikdy nezapomněl podtrhnout. Lupin zavrtěl hlavou. Ne teď. Nemá čas o nich přemýšlet. Dopraví Anne do Bradavic, předá dívku Minervě, a pak najde Severuse a… Tady se jeho myšlenky zastavily. Neměl nápady.

„Jsem hotová, Remmy. Můžeme jít,“ dívka ospale zívla a přitiskla si k hrudi plyšového medvídka. Byl to Siriusův vánoční dárek, smutně si uvědomil Lupin. Viditelně se věci jenom zhoršovaly… Přitiskl si dívku blíž, vzal z květináče špetku letaxu, přikročil ke krbu a hodil prášek do ohně. Plamen hlučně zezelenal a zmohutněl, dvě postavy vkročily přímo do něj a s výkřikem: „Bradavice, komnaty Severuse Snapea!“ zmizely.

XXX

Zatímco Lupin čekal na Anne na panství Blacků a Harry ležel v bezvědomí na neznámém místě, Severus Snape se zastavil naproti šklebícímu se chrliči a zamračil se na něj zpět.

Možná před několika minutami nevěděl, co má dělat, ale teď to věděl naprosto přesně.
Harryho unesl Voldemort.

Jedním z nejvěrnějších posluhovačů Voldemorta byl Lucius Malfoy, Smrtijed, se svým odporným znamením na levém předloktí.

I Snape měl dosud znamení.

Znal dostatečně Luciuse i postupy ve Vnitřním kruhu. A byl uznávaným expertem ve svém oboru.

Cestou do kanceláře ředitele udělal Snape zastávku: vzal ze svého kabinetu malou lahvičku s bahnitým, odporným obsahem. Pro dokončení lektvaru potřeboval jenom jednu přísadu.

„Světlonoš,“ (1) rychle se naklonil k soše a zašeptal nouzové heslo, trochu se otřásaje nad jeho významem. Bylo štěstí, že Brumbál nechtěl, aby bylo heslo latinsky: ‚Lucifer‘ by znělo příliš podobně jako jméno současného majitele kanceláře, nemluvě o jiných náznacích…

Chrlič mu dovolil vejít na schodiště a Snape zašeptal heslo přímo pro kabinet:
„Quietus.“ Bylo to vnitřní nouzové heslo po dobu patnácti let, které dovolovalo tomu, kdo ho použil, vejít do kanceláře, aniž by upozornil kohokoliv vevnitř. Nikdo, kromě Brumbála, McGonagallové a Snapea, neznal toto heslo.

Obvykle vstup na schodiště Snapea donutil vzpomenout si na ztraceného bratra, přestože nikdy dříve toto heslo nepoužil. Ale ne teď. Teď mu heslo přidalo síly. Šel do války za Harryho, jenom za Harryho. Za Quietuse Harolda Pottera. Chlapce-který-ho-miluje. Chlapce-kterého-miluje-on.

Jeho kroky byly zcela neslyšné, stejně jako jeho pohyby. Hábit za ním vlál bez jakéhokoliv zvuku a on vešel do prázdného předpokoje kanceláře. Cítil neochvějné odhodlání. Nikdo mu nevezme jeho syna, nikdy!

Vytáhl svoji hůlku a na sekundu se zastavil, potom…

S hlasitým třeskem otevřel dveře, ve stejné chvíli už byl uvnitř a jeho hůlka mířila na Malfoye.
„Severusi? Co?...“ zazněla Malfoyova slova, ale rázné:

„MDLOBY NA TEBE!“ ho přerušilo.

Malfoy ztratil vědomí a síla útoku ho srazila na stůl. Snape ho nesvázal; vytáhl lahvičku a podíval se na světlovlasého muže. Náhle se rozhodl, zvedl ze stolu bezvládnou ruku a řízl do ní malým nožem, který míval vždy u sebe.

Pět kapek krve do upravené verze mnoholičného lektvaru. Bude působit jenom hodinu, jako kterýkoliv jiný takový lektvar, ale tento je založený na krvi a dá tak Snapeovi dost z podstaty Malfoye, aby cítil volání a mohl na něj odpovědět. Ale nejdřív…

„Accio plášť Smrtijeda!“ zakřičel a moc se nedivil, když se s hlasitým BUM otevřely dveře skříně a z ní vyletěl plášť.

Ihned si ho oblékl. Popadl Malfoyovu hůlku, aby dosáhl maximální podoby a bez rozmýšlení vyběhl z kanceláře.

Nikdo ho nechytil. U školní brány otevřel lahvičku a nalil si odporný lektvar do krku. Počkal několik sekund, aby se projevil jeho efekt a hned zjistil, že nemýlil. Jeho předloktí, které bylo od minulého léta klidné, teď hořelo a bolelo. Jako ve starých dobrých časech, pomyslel si sarkasticky. Oblékl si masku, přidržel si plášť a pokračoval v šíleném běhu k přemisťovacímu bodu.

Mohl jenom doufat, že ještě není pozdě.

XXX

Lupin stál přede dveřmi McGonagallové, ale na klepání nikdo neodpovídal. Jeho tvář se zkroutila starostmi a náhle se cítil hrozně hloupě. Proč přišel do Bradavic? Co má teď dělat? Měl dopravit Anne na bezpečné místo dříve, než něco začne dělat, ale teď, když je Malfoy ředitelem, nemohl považovat Bradavice za bezpečné místo.

Ale…

„Pojďme, Anne,“ zatáhl polospící děvčátko za ruku. Nereagovala. S povzdechem ji Lupin zvedl na levou ruku a pravou pevně sevřel hůlku.

Nebelvírská věž!

V prázdných chodbách se ozývala ozvěna jeho rychlých kroků; budova se zdála být netečná, mrtvá a nepříjemně neznámá. Lupin byl vylekaný. Před dvěma lety, když tady učil, nebyly chodby v tuto večerní dobu nikdy tak bez života a ztichlé. Hladoví studenti se kradli do kuchyně, páry hledaly prázdné učebny, vtipálci vytáčeli Filche a učitelé, samozřejmě hlavně Severus, číhali, aby je chytili.

A teď – ticho.

Buclatá dáma na něj hleděla s očekáváním, když ji prosil, aby ho pustila dovnitř.

„Potřebuji heslo, drahoušku. Už tu nejste profesorem, takže vás nemůžu pustit bez hesla, je mi to líto.“

„Musím vidět…“ rychle přemýšlel. „Musím vidět slečnu Grangerovou. Rychle. Prosím.“

„Ne. Je mi to líto. Nová pravidla…“ Lupin viděl na její tváři lítost, ale stejně ho nepustila.

Lupin se cítil bezmocný, čas běžel. Kam má jít?

„Och, profesor Lupin,“ ozval se za ním nečekaně hlas plný sarkasmu a vzteku. „Vy – tady?“

Lupin se otočil na podpatku a uviděl posměšně se tvářícího Krvavého barona. Téměř jako Severusův úšklebek, pomyslel si nervózně.

„To není vaše věc,“ zamumlal zamračeně.

„Nemyslím. Viděl jsem vás vycházet ze Severusova bytu. Co jste tam dělal?“

Zatraceně. Zrovna tohle potřebuje. Posmívající se, nenávistný starý nepřítel. Od toho Blackova vtípku je Krvavý baron nenáviděl, všechny Poberty, a dělal to, co nedělal žádný jiný duch (kromě Protivy, samozřejmě): sledoval je a donášel o jejich pohybech po škole samotnému Brumbálovi.

A s jeho štěstím byl prvním, koho potkal, právě on.

„Voldemort unesl Quietuse. Přišel jsem pomoct Severusovi,“ řekl nakonec Lupin. „Ale musím se postarat o tuhle dívenku; chtěl jsem ji nechat na bezpečném místě, než za ním půjdu.“

Duchova reakce Lupina udivila. Na tváři Krvavého barona se objevila starost, v jeho očích se zvláštně zablesklo.

„Zrádný chlapec…“

„Ale Quietus…“ začal Lupin, ale Krvavý baron ho přerušil.

„Ne Quietus. Tom,“ řekl a Lupin se na okamžik zamyslel, kdo že byl tento záhadný ‚Tom‘. „Už jednou zabil Noblestona, a teď…“ Baron se díval na Lupina vypočítavým pohledem. Lupinovi spadla čelist. Tom! Baron nazýval Voldemorta jednoduše Tom? Jen tak? „Co potřebujete?“

Otázka Lupina zarazila.

„Ehm…“

„Takže? Mluvte!“ popoháněl ho Krvavý baron.

„Heslo do nebelvírské věže,“ nějak dokázal vykoktat Lupin.

„Brevi tempore,“ zazněla okamžitá odpověď. „A teď pospíchejte!“

Lupin automaticky poslechl přikazující tón. Otočil se k Buclaté dámě.

„Brevi tempore!“ řekl a portrét se odklonil bez dalších otázek.

Lupin téměř upadl úlevou, když viděl zcela zaplněnou společenskou místnost. Do večerky už moc času nezbývalo a Severus mu vyprávěl o nových pravidlech ve škole, takže přítomnost studentů byla překvapující, ale žádaná. Lupinovi se nelíbila myšlenka na to, že by křičel a volal Hermionu, protože nikdo z chlapců nemohl vejít do dívčích ložnic, a Lupin také ne.

„Profesore Lupine!“ zakřičel někdo. „Víte něco o Quietusovi?“

Lupin jenom v odpověď zavrtěl hlavou.

„Chtěl bych mluvit se slečnou Grangerovou,“ řekl a k jeho údivu se dav před ním rozestoupil a nasměroval ho rovnou k Hermioně, jejíž oči byly červené.

Hluk studentů vzbudil Anne.

„Kde jsme?“ zeptala se spánkem ochraptělým hlasem.

„Na bezpečném místě,“ odpověděl a vážně se podíval na vzlykající dívku. „Slečno Grangerová, potřebuji vaši pomoc.“

Pokusila se potlačit vzlyk a přikývla.

„Nemusíte mít o Quietuse strach. Chtěl bych s vámi nechat Anne, protože profesor Snape a já…“

„Voldemort zabil moje rodiče,“ dívčin hlas byl prázdný a chraplavý od slz.

Lupin pustil Anne a ztuhl šokem. Anne neprotestovala; přiběhla k dívce se zarudlýma očima a pevně ji objala svýma malýma rukama. Otočila se k Lupinovi.

„Můžeš jít, Remmy. Osvoboď Quietuse. Já s ní zůstanu,“ řekla vážně a hluk v místnosti ztichl. Anne se podívala kolem. „Voldemort zabil i moje rodiče.“

Hermiona prudce objala malé křehké tělo a schovala svůj obličej do kaštanových vlasů Anne. Její tělo se otřásalo silnými vzlyky.

Dívčina slova přivedla Lupina na jiný nápad. Anne! Panství, na kterém ji se Siriusem našli!

„Anne, Hermiono, prosím, jděte a najděte paní McGonagallovou, víš, tu přísnou dámu, a řekněte jí, že jsme odešli na totéž místo, kde tě věznili. Budeme potřebovat pomoc. Dobře?“

„Není třeba hledat. Bude tu za několik minut. Odešla informovat ostatní ředitele kolejí o útocích Vy-víte-koho. Zabil…“ řekla Levandule, ale Lupin ji přerušil.

„Já vím. A teď…“ Lupin se otočil, aby odešel, když…

„Profesore! Dovolte nám jít s vámi!“ Tři Weasleyové, Seamus Finnigan a Neville Longbottom stáli proti němu a bránili mu v odchodu.

„Ne,“ odpověděl pevně Lupin. „Budeme muset bojovat s Vy-víte-kým a jeho Smrtijedy. Není to bezpečné pro…“

„My to víme,“ řekl George Weasley vážně, což byl pro něj neobvyklý tón. „Není to bezpečné ani pro vás dva samotné.“

„Ale my jsme dospělí a jsme dostatečně vycvičení, abychom se ubránili.“

„My také nejsme až tak špatní,“ řekl odhodlaně Neville, ale polkl, když na něj Lupin pohlédl tázavým pohledem.

Lupin se na chvilku zastavil a přemýšlel o jejich nabídce.

„Umíte vyvolat štít?“ zeptal se a chlapci přikývli.

„Profesorka Figgová nás to naučila,“ řekl usmívající se Fred. „Můžeme také vytvořit jakousi mlhu, abychom oslepili naše protivníky.“

„Mlhu?“ zeptal se polekaně Lupin.

„Patrona,“ pospíchal Fredovi na pomoc Seamus. „A některé základní obranné a útočné kletby.“

Lupin nevěděl, co má dělat. Chtěl otevřít ústa a odmítnout pomoc, když se portrét Buclaté dámy znovu otevřel a ve vchodu se ukázala postava Krvavého barona.

„Rychle Lupine! Nemáte čas. Severus se už přemístil!“

Lupin se znovu, bez přemýšlení, pohnul dopředu a vyšel z místnosti. Chlapci ho následovali.

„Vy…“ otočil se k nim, ale přísný hlas ducha ho zastavil uprostřed věty.

„Teď ne! Nemáte čas! K přemisťovacímu bodu!“ řekl, otočil se a ukazoval cestu. Chlapci se na bývalého profesora usmáli.

„Musíme jít, vidíte,“ řekl Fred naprosto drzým hlasem, ale Lupin to pominul. Spřádal plány na příštích několik hodin, zatímco pospíchali za duchem.

„Umíte se přemisťovat?“ zadýchaně promluvil, když běželi halou k venkovním dveřím.

„Fred a já umíme,“ zachraptěl v odpověď George. „Ale ostatní ne.“

„Existuje kouzlo, které můžeme použít,“ Lupin byl zadýchaný. Baron samozřejmě neměl s dýcháním problémy. „Až se dostaneme k přemisťovacímu bodu, budete na mě muset mířit hůlkami a říci ‚Alligo‘. Je to jedna z verzí vázacího kouzla. Potom se přemístím a vy se mnou. Rozumíte?“

„Alligo?“ zeptal se Seamus.

„Ano.“

Lupin je donutil několikrát kouzlo opakovat, potom si stoupl doprostřed malého kruhu a všichni zmizeli v nastávající tmě.

XXX

Když se Harry probral, byl si jistý, že se mu rozskočí hlava. Bolela a pulsovala a miliony malých hvězdiček mu tancovaly před očima. Kapuce pláště byla lepkavá od téměř zaschlé krve a cítil, že se mu mokrá košile přilepila ke kůži. Nevěděl, jak dlouho ležel v bezvědomí, ale nemohlo to být příliš dlouho: ležel na stejném místě, kam upadl, a ostrý kámen, o který se uhodil, byl stále vedle něho.

„Náš pán tu ještě není,“ řekl někdo tichým hlasem, který byl Harrymu povědomý. Význam věty v něm vyvolal vlnu úlevy. Sláva Bohu. „Nemohli jsme se k němu dostat.“

„Bude tu včas, neboj se,“ odpověděl nakřáplý hlas. „Bude to nádherná představení, nenechá si ho ujít, věř mi.“

Po tomto tvrzení úleva zmizela. Jeho myšlenky se rozletěly. Nejdůležitější bylo zdržovat, než se objeví Severus, aby mu pomohl. Protože on se objeví; Harry si ničím nebyl v životě tak jistý.

Nejdůležitější bylo udržet si image Severusova syna. Svojí levou rukou (která ležela vedle obličeje) si sáhl na zátylek na stále ještě krvácející ránu a rozmazal si po čele a tváři pořádné množství krve pro případ, že na něj sešlou Revelo. Pravidelně otevíral oči a kontroloval své strážné, ale ti ho nehlídali příliš pozorně. Byli si jisti (a Harry s nimi souhlasil), že po takovém pádu chlapec sám nemůže vstát.

Harry vydal bolestivý sten a stočil se do klubíčka. Vyšší muž se na něj podíval.

„Myslím, že se necítí příliš dobře,“ velmi nepříjemně se rozesmál.

„A to je teprve začátek!“ smích přecházel do záchvatu. Jeden z nich kopnul Harryho do žeber a jeho oči se otevřely od ostré bolesti.

„Vítej do Země bolesti, chlapče,“ řekl vysoký muž a oba se znovu rozesmáli.

Harry zavřel oči a sklouzl rukou mezi holeně. Stěží potlačil úlevný povzdech. Jeho hůlka byla na místě! Samozřejmě, stále byla neviditelná. Pomalu ji vytáhl, schoval do levého rukávu a upevnil ji pomocí řemínku od hodinek.

Hodinky byly prvním dárkem, který dostal od Severuse, pomyslel si s vděčností. Každá šance, kterou v dané situaci měl, byla svým způsobem dárkem od Severuse. Jeho hůlka, jeho hodinky i naděje, že nezůstane sám.

V jednotvárném tichu se ozvalo několik prásknutí. Harry si v panice všiml, že prvním, kdo se objevil, byl Pán zla osobně. Krátkým mávnutím přikázal dvěma mužům odnést Harryho za ním do velké, černé budovy.

Harry cítil silné pokušení vytáhnout svoji hůlku a seslat na toho odporného tvora smrtící kletbu, ale zastavila ho Severusova slova. ‚Nemůžeš porazit tmu tmou… Musíš porazit tmu světlem.‘ Po čtyřech měsících výuky Harry pochopil, že ta slova jsou pravdivá. Ale nebyl připraven zemřít. Ještě ne.

Nemělo smysl je omráčit. Nemohl se samostatně hýbat, a kdyby je omráčil, mohl by jen čekat, až přijdou další, aby ho zabili. Na druhé straně si velmi dobře pamatoval první kola letního mučení, kdy se Severus snažil zabít Pána zla a jeho kletbu odrazil Voldemortův štít.

Jeho nohy se sotva dotýkaly země, když ho dva muži vtáhli do sálu, který okamžitě Harrymu připomněl hlavní sál v Nightmare Manor, a hodili ho před trůn. Voldemort odešel poté, co zašeptal kouzlo ‚Lego‘, ale dlouho nezůstali sami: místnost začali zaplňovat přicházející Smrtijedi. Za deset minut Harry s hořkostí pochopil, že tentokrát bude jeho popravě přítomen nejen Vnitřní kruh, ale všichni Smrtijedi. No, odpovídalo to Severusově vyprávění o Galvanyových: poprava zrádce a jeho rodiny byla příkladem a varováním pro ostatní. Vzduch se naplnil vzrušeným šepotem a rozhovory.

Harry ztratil víru. Tentokrát neměl naději. Voldemort se nechystal strčit ho do vězení. Chtěl ho popravit. ‚Exemplární trest,‘ říkal Severus takovým situacím.

Když se Harry rozhlédl, viděl, že vzdálená část sálu je téměř zaplněna. Jeho stráže se napřímily a jejich výraz se z otráveného změnil na vážný. Členové Vnitřního kruhu stáli vedle trůnu čelem k davu.

Najednou se Harrymu nad hlavou ozval známý, nenáviděný hlas.

„Prohledali jste ho? Jeho kapsy? Jeho hábit?“

„Ne, pane,“ odpověděl malý muž chvějícím se hlasem. „Dívka řekla, že nemá hůlku…“

„Idioti!“ znovu slyšel Harry Malfoyův hlas. „Jeho otec byl jedním z nás! Učil chlapce! Ustupte!“ jeho tón byl přísný a autoritativní.

Harry ztuhl. Byl si jistý, že Malfoy najde jeho hůlku a všechny naděje zmizí…

Ruce, které ho zkoumaly, byly překvapivě jemné a Harry se napjal, když zachytil sotva slyšitelný šepot.

„Já jsem táta, poslyš, když si tě nebudou všímat, prolom Pánův štít, já ho zabiju a přemístíme se. Použij Alligo,“ Severus mohl jenom doufat, že Harry to kouzlo zná.

Chlapec trochu kývl.

„A co ochranná kouzla?“ zašeptal v odpověď. Falešný Malfoy zastrčil ruce do Harryho rukávů a naklonil se blíž.

„S jeho smrtí zmizí.“

„A co bude se ‚Světlo porazí tmu‘? “ chtěl se zeptat Harry, ale Severus ukončil prohlídku a napřímil se. K Harryho údivu byl v jeho ruce nůž.

Strážci zbledli, když v jeho ruce uviděli ostrou zbraň.

„Promiňte, pane,“ koktavě řekl vysoký. „Nemysleli jsme…“

„Idioti,“ vyprskl Severus-Malfoy.

„Hej, Luciusi, to bylo rychlé!“ Avery přistoupil k Severusovi, který se na chvilku napjal.

„Dobrý večer,“ odpověděl obvyklým chladným tónem Malfoye. Malfoy se nikdy nebratříčkoval s nikým z Kruhu, jedinou výjimkou byl Severus. „Ti idioti chlapce neprohledali. Podívej,“ ukázal nůž druhému muži. Avery trhaně zahvízdal.

„Ach… Starý dobrý Severus chlapce připravil…“

„Nedostatečně,“ falešný Malfoy pokrčil rameny a nasadil si kapuci. Podíval se na řadu svých bývalých spolubojovníků, nevěděl, kde je jeho místo. Naštěstí vyřešil jeho problém Avery, když ho popadl za loket a vedl k trůnu. Severusovo srdce málem přestalo tlouct. Malfoy stál zprava od Voldemorta! Ale… to bývalo místo McKinna! Viditelně se ve Voldemortově kruhu nezastavil čas.

Harry jej viděl, jak stojí vedle trůnu, a nemohl si pomoci, aby se s ním v duchu nehádal. Severusův plán nebyl dobrý. Harry nijak nechtěl, aby se Severus stal příštím Pánem zla. Ale teď chlapec chápal jeho pocity, myšlenky, neustálý pocit viny, chápal to možná lépe než Brumbál, dokonce lépe, než sám Severus.

Snape používal temnou magii aby zabíjel, mučil, vládnul druhým. Tyto kletby otrávily jeho mysl, jeho duši. Severus už víc nebyl světlý. Naopak, byl velmi blízko tomu, aby se stal zcela temným.

Harry věděl, že jediným Severusovým cílem je jeho záchrana, ale Harry nesouhlasil s cenou, kterou muž chtěl zaplatit. Ne. Nebude rušit štít Voldemorta, dokonce i kdyby to bylo jediné, co by mohl udělat. Ale ne. Harry nechtěl od Severuse TAKOVOU oběť.

TADY a TEĎ náhle pochopil smysl ‚oběti-proti-smrtelné-kletbě‘.

Nebude muset dokonce ani zvednout hůlku. Prozradí se (jinak ho Voldemort nechá svým Smrtijedům, aby ho zabili), vyvolá všechny šťastné pocity svého srdce, použije táž slova, která použila jeho matka, aby ho ochránila: ‚zabij mě místo něj‘. Nebyl si jistý, že to bude stačit, ale naučil se, že v případě magie lásky byl hlavní záměr a ne forma.

Zavřel oči a začal shromažďovat vzpomínky na kouzelnický svět. Všechny vzpomínky: dobré i špatné, nové i staré. Harry Pottera i Quietuse Snapea… Voldemort nezemře, ale svět bude nedostupný jeho krutosti. Nebude víc schopen přinášet zlo. Stejně jako oběť jeho matky…

Něco hluboko uvnitř něj stále protestovalo proti takovému rozhodnutí, ale snažil se neposlouchat.

Náhle se chtěl omluvit Severusovi za to, že po večeři utekl. Ale teď bylo příliš pozdě.

Voldemort dorazil.

Harryho srdce se zastavilo.

Severusovy oči se zúžily, když spatřil na tváři Harryho nové světlo rozhodnosti. Chlapec přesně znal myšlenky svého otce v tuto chvíli. ‚Idiot.‘ Trochu se ušklíbl. Ano, byl idiotem, ale alespoň bude mít kouzelnický svět šanci porazit Pána zla a jeho následovníky.

„Sešli jsme se zde dnes, abychom viděli, co se stane s rodinou zrádců,“ začal Voldemort svou řeč. Šum v místnosti ztichl. „Musíte si tuto chvíli dobře zapamatovat. Žádné slitování se zrádci. Žádné slitování s přeběhlíky. Žádné slitování se zbabělci. Žádné slitování se slabochy! Žádné slitování s nikým, kdo se mi postaví!“

V sále se ozval souhlasný řev. Harry sebou trhl. Voldemort pokračoval.

„Všichni znáte Severuse Snapea. Viděli jste ho stát vedle mě po dlouhá léta. Dal jsem mu sílu! Dal jsem mu šanci! MY jsme mu dali rodinu!“

Harry nemohl ovládnout chvění a modlil se za Severusovu trpělivost.

„Ale on nás zradil! Opovrhnul nabídnutou silou, šancí, rodinou! Opovrhl mnou!“ Znovu šum. „A po patnácti letech se ke mně vrátil, žebral o druhou šanci! Dal jsem mu ji. Byl jsem velkorysý. Odpustil jsem mu nevěrnost. Ale on mě zradil. Přešel k Brumbálovi, milovníkovi slabochů a šmejdů, a pokusil se hrát dvojitého agenta. Hrál svoji roli dlouhé roky. Je to jeho vina, že mnozí naši následovníci zemřeli nebo byli zatčeni a zavřeni do Azkabanu. Ale nejhorším jeho činem bylo to, že se pokoušel vyrvat z mých rukou Harry Pottera. Potter nakonec zemřel. Snape si zachránil kůži. Ani dnes tu není. Zbaběle se schovává v Bradavicích, bojí se o svůj vlastní život. Ale nemůže se skrývat věčně!“

Hlasité výrazy souhlasu. Někteří křičeli ‚Nemůže, nemůže!‘ Harry se po davu podíval opovržlivým pohledem. Voldemort zvedl ruku. To okamžitě zastavilo šum.

„Ale teď je v našich rukách jeho syn.“ Výkřiky radosti. „Nebudeme k němu milosrdní. Náš drahý Severus dostane svého drahocenného syna zítra ráno. To, myslím, bude pro něj jasným poselstvím.“

Voldemort si náhle sedl. Dav vybuchl. Křičeli, radovali se, mávali pěstmi směrem k Harrymu, tváře zkřivené temným očekáváním.

„Ennervate,“ řekl Voldemort a mířil na Harryho. Ten vstal a otočil se k trůnu.

Šum znovu ztichl.

„Já…“ začal Harry, ale strašný křik náhle otřásl místností a všechny pochodně zhasly.
Harry ztuhl ve tmě.

„Jsou tu bystrozoři!“ zakřičel někdo a v místnosti nastal chaos.

„Lumos!“ vykřikl Pán zla a Harrymu se na okamžik chtělo zasmát: TEMNÝ pán vyvolávající SVĚTLO! Ale nic se nestalo. Místnost zaplnit hustý kouř, téměř ve všech rozích začaly vybuchovat bomby.

Chaos byl všude.

„Libero,“ slyšel Harry hlas Malfoye-Severuse a cítil, jak mu spadla kouzelnická pouta. Severus ho ve tmě chytil za ruku. Harry se uculil. Nikdo ho nikdy nebral za ruku. Byl to… hloupý pocit, došlo mu a dřív, než mohl ještě o něčem přemýšlet, je pohltil dav.

S každou sekundou se zvyšovala panika. Lidé po sobě navzájem šlapali, Harry slyšel výkřiky těch, kteří upadli na zem, a dostal se pod nohy strachy oslepeného davu.

„PURGO!“ zakřičel Voldemort a část kouře zmizela. Ale jenom na minutu, protože se v sále ozvalo ještě několik výbuchů a opět se vzduch zaplnil neproniknutelným kouřem.

„Musíme pryč,“ Severus trhnul Harryho za ruku.

„Dav…“ odpověděl Harry a snažil se překřičet hluk. „Jsme tu uvězněni!“

Někdo chytil Harryho za rameno, ale Severus, který ucítil nečekané Harryho napětí, praštil pěstí do předpokládané tváře nepřítele. Něco křuplo a ozval se křik plný bolesti:

„Utíká!“ ale nikdo si ho nevšímal.

„PŘESTAŇTE, IDIOTI!“ hlas Voldemorta byl hlasitější než hluk. „JE TO JENOM DĚTSKÝ ŽERTÍK! PURGO!“

Několik Smrtijedů se začalo vzpamatovávat.

„Purgo!“ pár hlasů se připojilo k hlasu Voldemorta.

Harry cítil, jak mu Severus navlékl masku a plášť Smrtijeda. Jeho srdce zběsile tlouklo, zatímco se kouř pomalu rozplýval. Ale bylo to zbytečné: celý sál byl v chaosu. Harry se podíval na Severuse a zbledl pod svojí maskou. Efekty mnoholičného lektvaru mizely.

„Tvé vlasy jsou černé,“ zašeptal Severusovi do ucha a ten přikývl.

Byli v pasti.

Dav se postupně uklidňoval.

„Crabbe, Avery, Simpson, Grace, Rigger, Fare, Emmans, Sirens, Lestrange! Jděte a zkontrolujte chodby. Naši mladí útočníci tam možná ještě jsou. Všichni sundat masky!“

Harry věděl, že je konec. Pohyb, kterým se dotknul masky, byl pomalý a mohl vidět stejně pomalou reakci na Voldemortův příkaz u Severuse. To byl konec. Ale pak náhle osvítilo vzduch množství zelených, červených a oranžových kouzel a mnozí Smrtijedi spadli na zem.

„TADY SPECIÁLNÍ MINISTERSKÝ ODDÍL BYSTROZORŮ! BUDOVA JE OBKLÍČENA! NA PANSTVÍ JSOU POLOŽENA PROTIPŘEMISŤOVACÍ KOUZLA! VZDEJTE SE, NEBO BUDEME ÚTOČIT!“

Začala krutá bitva, ale Smrtijedi byli v horší situaci: ve velkém sále bez jakéhokoliv úkrytu. Za méně než deset minut byl odpor zlomen. Když Voldemort viděl převahu bystrozorů, rozhodl se víc neobětovávat své lidi a s hlasitým třeskem zlomil ministerská kouzla.

„PŘEMÍSTĚTE SE! IHNED!“ zakřičel a zmizel s mnohými svými následovníky. Ale stejně přinejmenším padesát Smrtijedů zůstalo ležet na zemi v příliš špatném stavu, než aby se mohli přemístit.

Vše proběhlo tak rychle, pomyslel si Harry. Uběhlo méně než půl hodiny od té doby, co Voldemort vešel do sálu.

Harry si sedl, volný a nezraněný. Na začátku bitvy ho Severus srazil na zem a lehl si na něj, ochraňoval ho od vybuchujících a křižujících kleteb a prokletí, a oba dokázali přežít útok bez ran. Harry se na Severuse usmál, ten ho pevně přitiskl k hrudi.

„Byly okamžiky, kdy jsem myslel, že jsem tě ztratil,“ zašeptal muž do Harryho vlasů.

„Nemůžeš se mě tak snadno zbavit,“ zašeptal škádlivě Harry v odpověď a položil si hlavu na Severusovo rameno.

„Ty bys nezlomil Voldemortův štít, že ne?“ Snape se na něj nedíval a neoslabil objetí.

„Ne, nezlomil,“ přiznal se Harry. „Nechtěl jsem, aby ses stal příštím Pánem zla.“

„To by se nestalo,“ odpověděl unaveně Severus. „Není to tak jednoduché. Já…“

Přišel k nim bystrozor.

„Vstát! Sundat masky!“

Sundali si své masky a pokusili se povstat. Když Severus vzhlédl na bystrozora, aby požádal o pomoc, jeho tvář silně zbledla. Harry se podíval stejným směrem a cítil, jak mu krev odtekla z tváře.

„Bamberg…“ zachrčel ponuře Severus.

„Á, starý přítel,“ bystrozorova ústa se zkřivila v protivném úsměvu. „A tvůj drzý syn.“

Harry chtěl křičet. Byl to bystrozor ze školy, který ho vyslýchal a mučil téměř hodinu. Teď se podíval na Severuse a jeho oči zběsile kmitaly.

„Nemusíš mi ukazovat svou ruku, Snape. Já vím, co tam je vyobrazeno. Ohavné, odporné tetování, že ano?“

Mávl rukou a přišli k nim dva bystrozoři.

„Tady je chlapec, kterého hledáme,“ řekl a ukázal na Harryho. „Pusťte ho. Druhého dopravte k ostatním.“

„Ale to je můj otec!“ zakřičel Harry. „Přišel mě zachránit!“

Dva bystrozoři se zastavili a tázavě se podívali na Bamberga.

„Ne, tentokrát neutečeš, Snape. Ukaž nám svoje tetování!“

„NE!“ zakřičel Harry. „Je nevinný!“

Snape mu položil ruku na rameno.

„Jdi, Quietusi. Brzy se uvidíme. Slibuji,“ řekl, téměř nepostřehnutelným pohybem vytáhl hůlku a namířil na sebe. „Obliviate.“

„Zasraný zkurvysyn!“ zakřičel Bamberg a vytrhl hůlku ze Severusovy ruky. „Seslal na sebe Obliviate! Och…“ Harry neslyšel hlasité proklínání bystrozora. Znovu se kolem něho všechno zpomalilo, stalo se tak pomalým, pomalým...

Severus TO udělal.

Severus řekl, že by to pro něj udělal.

A UDĚLAL to.

Ale Harry nechtěl TAKOVOU oběť. Bylo to příliš riskantní. Říkal to Severusovi mnohokrát.
Nestálo to za to.

NESTÁLO!

Přistoupil k Severusovi, ale dva bystrozoři ho už popadli, zkontrolovali znamení, zkroutili mu ruku za záda a vyvedli ho z místnosti.

Harry nevěděl, jak dlouho jenom stál a díval se do prázdna, když se jeho ramene dotkla ruka. Otočil se a v příští chvíli ho obklopilo pět zcela vzrušených chlapců.

„Kámo, jsi v pořádku?“ Fred na něj skoro skočil.

„Hej, Quiete, co si myslíš o nejnovějších výrobcích Kratochvilných kouzelnických kejklí? Dýmající bomby jsou perfektní, že ano?“ zakřičel ze všech sil George.

„Neville byl geniální! Byl to jeho nápad vzít si pláště ochranky a připojit se k představení jako Smrtijedi!“ Seamus se idiotsky usmíval (stále ještě trochu ohromený) a poplácával bledého Nevilla po rameni. Všichni měli pláště Smrtijedů; Fred a George stále ještě drželi jejich masky.

Ron neřekl ani slovo, jenom stál a díval se přímo na Harryho.

„Co se stalo?“ zeptal se potichu. Jeho otázka přerušila šťastné štěbetání.

„Odvedli otce,“ řekl Harry, bojující se slzami. „Ten bystrozor ze školy…“

„Pan Bamberg?“ zeptal se polekaně Neville.

„Ty ho znáš?“ zeptal se Harry v odpověď. Neville kývl.

„Byl nejlepším přítelem mého otce. Bábi mu říká jeho partner-ve-zločinu. Ale nemusíš mít strach,“ Neville se otočil a běžel na vycházejícími bystrozory. „Pane Bambergu!“ Neville zmizel z místnosti.

Harry se zhroutil na podlahu. Hlava mu třeštila jako sedm pekel, cítil závrať a bezmoc. Severus v jistém smyslu zmizel. Seslání Obliviate na sebe samého bylo těžké vyléčit. Ron ho chytil, když upadl. Pomohl Harrymu sednout si na zem, opatrně ho objal okolo ramen.

Harry se zhroutil. Napětí celého dne, strašné a nečekané události se na něj navalily. Slzy nepřetržitě tekly po tváři, ramena se otřásala tichými vzlyky.

„Quietusi, všechno bude v pořádku,“ řekl na uklidnění Ron. „Neville ho vrátí. Uklidni se, kámo,“ ale Harry jenom zavrtěl hlavou.

Nic nebude v pořádku. Nic nebude stejné.

Náhle litoval, že je naživu. Bylo by lepší obětovat svůj život za kouzelnický svět. Chtěl, aby Pán zla byl bez síly, jeho přátelé v bezpečí a Severus v pořádku.

„Proč jste informovali ministerstvo? Proč šli za vámi?“ zeptal se obviňujícím hlasem. „Měli jste zůstat ve škole. Nepotřeboval jsem vás tu!“ vykřikl poslední slova.

Dvojčata se přestala usmívat. Seamus si klekl vedle něho.

„V čem je problém, Quietusi? Přežil jsi a tvůj otec také!“

Harry se uvolnil z Ronova objetí a vyskočil na nohy.

„Nemáš pravdu!“ zakřičel bez rozmýšlení. „On nepřežil.“

Ostatní se na něj dívali s doširoka rozevřenýma očima.

„Ale Quietusi, viděli jsme, že se mu nic nestalo!“ zamumlal nejistě Fred.

„NESTALO?“ teď Harry křičel jak na lesy. „Použil na sebe Obliviate, aby mě zachránil!“

Odpovědí bylo šokované ticho. To Harryho okamžitě vzpamatovalo. Ale bylo příliš pozdě.

„Proč bylo nutné, aby na sebe seslal Obliviate?“ zeptal se potichu George. „Je něco, co o tobě nesmí vědět ministerstvo?“

Harry kývl.

„A hodně věcí o mně nesmíte vědět ani VY,“ zamumlal.

„Věcí? Jakých věcí?“ zeptal se hloupě Seamus.

„Tajných, idiote,“ zasténal Ron. „Neslyšel jsi?“

„Ehm…“ Seamus risknul omluvný úsměv. „Samozřejmě.“

Neville vešel do místnosti.

„Odvedli ho spolu s ostatními. Chtěl jsem najít profesora Lupina, aby nám pomohl, ale ten zmizel. Jsem si jistý, že by mohl…“

„Nemohl, a ty to víš, Neville,“ řekl měkce Harry, protože jeho předchozí hněv začal utichat. „Dokonce i kdyby ho Brumbál, nebo někdo jiný, mohl osvobodit, budu rád, když ho uvidím živého…“

Neville si povzdechl.

„Jak dlouho byl na ministerstvu minule?“

„Tři nebo čtyři měsíce,“ řekl Harry. „A ještě šest v Azkabanu.“

„Je zázrak, že je naživu,“ zašeptal Neville skrz stažené hrdlo.

Harry kývl.

Vysoký bystrozor vešel do prázdného sálu.

„Hej, chlapci, musíte se vrátit do školy. Zítra bude oficiální výslech, co jste tu dělali.“

„Ale já už jsem vám řekl…“ rozhořčeně začal Ron, ale netrpělivé mužovo gesto ho donutilo zmlknout.

„Mlč, chlapče. Pojďte sem,“ když se hned nepohnuli, přísně zakřičel. „Všichni!“

Natáhl ruku. Měl v ní smrtijedskou masku.

„Přenášedlo?“ zeptal se Neville. Bystrozor vymáčkl něco jako ‚ano‘.

Harry zbledl. Do dnešního dne přenášedla neměl moc rád, ale případ s Leah…

Ron ho popadl za ruku a položil ji na masku.

„Pojďme domů,“ zašeptal do ucha Harrymu.

Za několik sekund přistáli ve Velké síni, k ohromnému údivu ministra a několika bystrozorů. Lucius Malfoy stál opodál a jeho oči se leskly strachem, když uviděl vstávajícího Harryho (pro něj Quietuse). Harry se první zvedl na nohy. Opřel si ruce v bok a zle se na Malfoye usmál.

„Zmeškal jsi kouzelné představení, Luciusi. A Voldemortovi se po tobě stýskalo,“ řekl tak sarkasticky, jak jen mohl.

Malfoy se zamračil, ale Harry nevěděl proč: jestli to bylo kvůli jménu Voldemorta nebo kvůli poznámce o tom, že tam nebyl?

„Myslím, že tvůj otec mě výborně zastoupil,“ odpověděl rychle Malfoy.

PŘÍLIŠ RYCHLE.

Všichni dost rychle pochopili jeho odpověď. Popletal zbledl, dva bystrozoři otevřeli ústa jako zlaté rybičky.

V příští chvíli se Malfoy vrhl na ministra. Postavil malého muže před sebe a zamířil mu na krk hůlkou.

„Teď odejdu,“ řekl.

„Neodejdeš!“ ozval se zezadu hlas. „Mdl…“ začala paní Figgová, ale Malfoy byl rychlejší.

„Avada kedavra!“ zakřičel.

Čas se znovu zpomalil. Když Harry viděl padající ženu a tělo ministra, zasažené omračující kletbou mrtvé profesorky, které změklo v rukách Malfoye, vytáhl svoji hůlku.

„MDLOBY NA TEBE!“ zakřičel.

Kletba udeřila Malfoye do hlavy. Když padal, stáhl za sebou stejně omráčeného ministra a oba spadli na podlahu. Harry spustil ruku, přistoupil k nenáviděnému muži a ze všech sil do něj kopnul.

„BASTRADE!“ vykřikl, vzlykal a nemohl popadnout dech. Naklonil se a udeřil ho do obličeje. „ZKURVENÝ BASTARDE!“ a udeřil ho znovu.

„Quietusi, přestaň!“ Ron k němu přiskočil a objal ho, takže Harry nemohl hýbat rukama.

„PUSŤ MĚ, RONE! CHCI HO ZABÍT!

„Nebuď stejný, jako on,“ Ron zesílil svůj stisk – objetí. „Jsi lepší, než on, lepší než mnozí z nás. Tohle nejsi ty.“

„UDĚLAL TO! DAL MĚ DOHROMADY S TOU ČUBKOU! UDĚLAL VŠECHNO, všechno,“ znovu vzlykal. „Tati, tati,“ nepřetržitě opakoval a sklouzl do sedu.

Ron ho následoval a měkce, opatrně ho začal kolébat.

„Teď vše skončilo. Všechno skončilo. Bude potrestaný. Tvůj táta se brzy vrátí,“ klidné Ronovo mumlání stékalo po Harrym, uklidňovalo ho, dávalo naději…

Harry neviděl, jak bystrozoři přistoupili ke světlovlasému muži, jak zkontrolovali znamení na jeho předloktí, neviděl, jak některý z nich přikryl pláštěm nehybné tělo paní Figgové. Neviděl, jak přišli noví bystrozoři a vzali s sebou bezvědomé Malfoyovo tělo, jak se McGonagallová sklonila vedle nich, neviděl, jak mu ministr po Ennervate děkoval. Ze šoku byl hluchý a slepý. Držel se Rona, jako by na tom závisel jeho život. Snažil se nepřemýšlet o totožnosti uklidňujícího člověka, představoval si, že ho drží Severus, šeptá mu milující slova do ucha, kolébá ho, ochraňuje…

Později ho silné ruce zvedly a on cítil, jak ho něco lechtá na tváři, něco se nad ním blýská. Plnovous, půlměsícové brýle, jasné modré oči. Byl to Brumbál, pochopil ve svém polovědomí.

„Táta na sebe seslal Obliviate,“ zašeptal starci. „Je pryč. Paní Figgová je pryč… Kdo bude hlídat její kočky?“ zeptal se a cítil, jak mu znovu tečou slzy. „Leah mi dala kartičku. Byl to Krvavý baron, věděl jste to? Bylo to přenášedlo, stejně jako maska později…“ dokonce i Harry cítil, že jeho věty jsou zmatené, ale nic s tím nemohl udělat. „Táta mě zachránil. Oni by mě zadupali… Voldemort mě chtěl zabít… Měl jsem zemřít, řediteli, teď chápu oběť, měl jsem se obětovat…“ jeho šepot se změnil na nepochopitelné mumlání.

„Ššš, Quietusi, všechno je v pořádku, já chápu,“ uklidňoval ho pevný hlas ředitele.

Harry cítil, jak ho někdo přikryl pokrývkou a jak mu chladný lektvar stéká do hrdla. Potom se vše stalo prázdným, tmavým a teplým…


(1) Světlonoš – překlad slova Lucifer pocházejícího z latiny (lux = světlo, fero = nesu)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

***

(GinnyWesley789, 17. 11. 2015 14:19)

Pane bože! Severus to fakt udělal! Asi nebudu mít klidné spaní.:'( Chudák Harry a Hermiona:'(
Díky

...

(denice, 29. 1. 2013 22:28)

Hůř snad už nebude, nebo ano? bojím se číst dál, po tomhle asi nebudu spát. Naprosto nutně potřebuji ujištění, že všechno dobře dopadne. Ale Brumbál už je zpátky a Harry zachránil ministra, tak snad...
Díky.

Re: ...

(Lupina, 29. 1. 2013 22:39)

Nooo... NAKONEC všechno dobře dopadne. Ale Harry toho musí ještě hodně zažít. Musí dozrát k tomu, aby mohl porazit Voldemorta. Vše. co prožije, bude mít svůj smysl. To, co se bude dít, bude z nejakého důvodu. Děkuji za komentáře :-)

:)

(Adelaine, 22. 11. 2012 18:27)

No, dobrá zpráva je, že je Harry v pořádku a Malfoy dostal, co si zasloužil. Blb. Ale proboha, co Severus. On to fakt udělal! Bože. To bude ještě zlý. To je blbý, páč vím, co bude dál, ale chvíli jsem se docela bála, že mu bez pardonu vezmou taky magii... A chudák Hermi, je mi jí líto.

Re: :)

(Lupina, 22. 11. 2012 18:32)

Enahma nám tady míchá naději s tragédií, až to chytá za srdce. Proto se mi tak líbí tohle dílo.
Vlastně ano, klidně mohli Severuse připravit o magii. Ještě, že mě tohle nenapadlo. Bych byla pěkně vyděšená.
Děkuji za komentář :-)

dokonalost

(TruTru, 12. 11. 2012 0:43)

Bezkonkurenčně nejlepší povídka na Harryho Pottera, jakou jsem kdy četla! Přestože to není slash, je vážně vynikající a takové uznání je ode mně, jako od zaryté Yaoistky opravdu co říct! Úžasný překlad, úžasná atmosféra, úžasný námět! Zatraceně! Taková úžasnost se ani nedá popsat, každopádně jsem oficiálně závislá :3 A vzhledem k úrovni téhle povídky jsem na to dokonce hrdá! Takhle nadšená jsem snad nebyla od chvíle, co jsem zjistila, že budou v lednu vysílat druhou řadu Sherlocka. Severus zapomněl na Harryho! Panebože!! To bude jistě ohromně romantické! Nemůžu se dočkat! Je fakt divné, jak některé nemilostné vztahy dokážou vyvolat mnohem víc dojmutých pocitů, než omývané milenectví. To je jen důkaz jak moc je to geniální! ( ježiš! už se dost vykecávám XD) Zajímalo by mě, kdy asi započne třetí díl Skrze Zdi. Každopádně Šťastné dny v pekle na výbornou a shodit okovy zatím taky navýbornou. Všichni, co na tomhle pracujete jste skvělí, úžasní, nejlepší!!!! (včetně autorky, samozřejmě :3)

Re: dokonalost

(Lupina, 12. 11. 2012 7:33)

Šmankote, to je nádherný komentář! Ani nevíš, jak moc mě potěšil. Utíkám překládat trojku! :-) Ano, Enahma je geniální. Někdy se trošku vykecává (alespoň pro mne jako překladatelku:-) ), ale atmosféru umí navodit dokonale. Třetí díl začne vycházet prakticky hned po druhém, ale patrně nastane doba, kdy budou muset být kapitoly alespoň po týdnu i víc. Už nemám napřekládáno do šuplíku. A budou Vánoce a já i beta máme rodiny a znáš to. Domácnost volá po úklidu a dětičky po pečení cukroví. Ale! Budu se snažit. :-) Děkuji za nádherný komentář.

Re: Re: dokonalost

(TruTru, 12. 11. 2012 8:03)

Eh...já se trochu neovládla, to z toho nadšení, omlouvám se :3
Mně se právě líbí, jak popisuje atmosféru. Je to tak...žívé! Strašně Harry Potterovské *w*
I po týdnu je fajn doba, já přidávám své kapitoly tak jednou do měsíce a všichni mě za to ohroměně milujou XBěhem čtení všech předchozích dílů jsem se držela, ale po téhle poslední jsem se už prostě musela vyjádřit! Strašně, strašně, strašně se těším!!! :)

Re: Re: Re: dokonalost

(Lupina, 12. 11. 2012 8:42)

Pokud by byly všechny komentáře takovéto, tak mě snad od noťase nedostanou a budu jen překládat :-D Chudinky mé tři dcerunky :-)
Jo, Enhma to napsala tak, že se jeden musí těšit na každou další kapitolu. Ještě poznámka ke třetímu dílu, psala ho v roce 2003, to Rowla ještě ani nevěděla, jaký udělá závěr. Ono vůbec těch podobností bude hodně a Enahma byla první. Třeba Sirius. V oroginále (vyšel v červnu 2003) zemřel, tady je moták(druhý díl právě vycházel). No, dobře, tady není poznat, co bylo dřív, ale myslím, že Enahma to měla vymyšlené už od začátku. A bude toho víc. A neboj. Severus nezemře :-)

Re: Re: Re: Re: dokonalost

(TruTru, 12. 11. 2012 14:28)

Jo jo , koment je nejlepší motivace, to znám :3 A poku to myslíš vážně, tak se mých komentů už nezbavíš :P
Počkej...takže ona udělala ze Severuse takového klaďase, aniž by věděla, že jím opravdu bude i v originále?? Nic méně nic proti, Snape je totiž moje oblíbená postava a byla už od prvního dílu. Harryho jsem začala mít ráda tak nějak časem. Ze začátku byl prosně jen hlavní postava...a co. Já k nim totiž moc netíhnu, ale všimla jsem si jak je vlastně tan charakter zajímavej postupem času, a v každém díle trochu jinej. Zrovna tohle, když si spočítám, že to psala po čtvrtém dílu, tak mi přijde, že ho vážně úžasně vystihla. ( i vzhledem k okolnostem, které mu přichystala) A co jsem četla všechny možné HP fanfikce, vystihnout Harryho odpovídající charakter není vůbec jednoduché =)
Neumře? Tak to je dobře! :) I když mě osobně nevadí tragické konce. U originálu jsem vlastně tak trochu chtěla, aby harryho nechali mrtvého...ale ne proto, že bych ho nesnášela. Žeru ho! Ale vím, že by se mi to prostě líbilo. Prostý a pravdivý konec. I když chápu, že vzhledem k tomu, že Harry začínal, jako pohádka pro desetileté, tak ho fanoušci nechtěli nechat umřít :3 Mě osobně bylo líti i dobbyho, i Freda! Ovšem zase asi lidi pochopí mně jako Yaoistku, že příliš neuznávám konec: vzali se s Ginny a měli děti....pro mně holt malinko klišé...ale nikomu to neberu :3
Tady jsem ráda, že Severus přežije, oproti knížkám a filmům to bude příjemný rozdíl XD

Re: Re: Re: Re: Re: dokonalost

(Lupina, 12. 11. 2012 19:03)

Tak to já preferuju jednoznačně a jedině dobré konce. I když v povídce Srdce bez společníka to byl zvláštní konec, ale vlastně hrozně šťasný. Já u toho málem slzela, ale hrozně se mi to líbilo :-)
Zažila jsem v životě tolik úmrtí(některá už jako malá holka), že o nich nechci číst. A v téhle povidce se až do poslední kapitoly nedozvíš, jak to skončí. Bude napětí a drámo :-)
A Severus je NEJ. Akorát mi vadí, že ho ve filmu udělali tak starého. Tady v povídce je v mém věku a tak nějak mu rozumím :-) A prostě NENÍ starý :-D

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dokonalost

(TruTru, 13. 11. 2012 13:37)

Srdce bez společníka? Neposlala bys mi odkaz? , přečetla bych si to :) (pokud to teda není v cizím jazyce :D )
Yes! Severus je nejlepší! Ovšem mě přijde Snape v podání Alana Rickema docela sexy :3 Klidně bych mu 37 věřila....alespoň teda v těch prvních dílech. Během natáčení holt lehce zestárl. Jak dlouho to točili? deset-dvanáct let? to se na člověku podepíše XD Každopádně všechno u mě dostatečně nahrazujou jeho úžasné poznámky a výrazy!!! Taky se mi líbí oba představitelé Severusova mladého já *w*


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dokonalost

(TruTru, 13. 11. 2012 13:39)

*Alana Rickmana* když píšu komentáře, moc si to po sobě nečtu, promiň

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dokonalost

(Lupina, 13. 11. 2012 13:41)

Jo, Alan je nepřekonatelný... s tím jeho hlasem... Hmmm :-)
Odkaz je na kizi, pokud jsi tam ještě nezabrousila, určitě to udělej. Máš dost času? :-D
http://hp.kizi.sk/modules.php?name=Preklady&new_topic=46

.....

(Saskya, 11. 11. 2012 20:57)

ach jo, tak som sa na toto netešila :-( fňuk, nech už sú tie lepšie časy :( ... :D
som zvedavá, čo bude ďalej

Re: .....

(Lupina, 11. 11. 2012 20:58)

Ech, lepší časy. Co k tomu říct... No, přijdou, to ano. Ale Quietus to nebude mít jednoduché.

Re: Re: .....

(Saskya, 11. 11. 2012 21:07)

to jo :-/ niečo som dopredu mrkla, teším sa na tvoj preklad a budem trpezlivo čakať na tie dobré časy :D :)

Re: Re: Re: .....

(Lupina, 11. 11. 2012 21:21)

Naštěstí se při tom čekání přihodí spousta zajímavých věcí :-)

To je tak smutný

(MagicLady, 11. 11. 2012 20:54)

:'(

Re: To je tak smutný

(Lupina, 11. 11. 2012 20:57)

To ano :-(