Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola devátá: Pátrání

6. 9. 2012

 PP: Toto je silně sadistická kapitola. Fakt. Marci varuje, že čtení první části kapitoly způsobuje silné nevolnosti. Z toho důvodu jsme se neodhodlaly k opětovnému čtení a kontrola proběhla velmi rychle. Za případné chyby se omlouváme.

Komentář potěší.

 

Kapitola 9: Pátrání

Sám, už několik hodin příšerně sám… možná už několik dní? Harry to nevěděl. Byla mu zima a snažil se co nejvíc schoulit, ale stále se kvůli teplotě třásl.

 

Zima uvnitř i vně. Zima všude.

 

Bylo těžké snášet samotu, tmu a chlad místnosti. Toužil po Snapeově společnosti, jejich rozhovorech, blízkosti. Potřeboval všechna ta takzvaná psychologická fakta, která mu právě teď chyběla. Rozhodl se, že má psychologii rád. Pokud představovala štěstí?

 

Dveře zaskřípaly a otevřely se.

 

Smrtijedi. Jejich obrázek se pro něj během těchto dnů stal poměrně známým. Dveřmi napochodovali, jejich pláště za nimi vlály, jejich masky se v přítmí vlnily. Harry sebou mimoděk trhnul, když jej chytli za ruce a vytáhli ze země.

 

Zase bití.

 

Nebo něco ještě horšího. Avery byl mezi nimi. Harrymu v mžiku vyschlo v ústech. Pokusil se polknout, ale jazyk se mu přilepil k patru a cítil, jak mu očekávaný strach sevřel hrdlo.

 

Když nakonec došli do mučírny, skoro už propadal panice.

 

Nikdo tu nebyl. Ani Snape. Harry se cítil oklamaný a jeho obavy vzrostly. Co se mu stalo? Není snad mrtvý, že ne?

 

Jeho panika jej zcela ochromila, každý smysl, každá myšlenka, každý pocit se v jeho hlavě modlil a tiše prosil… Pocítil náhlou a nesnesitelnou potřebu křičet, polapený ve svém vlastním vnitřním zmatku. Avery vytáhl břitvu.

 

Harry na místě ztuhl. Umře tu. Umře tu sám. Nebude tu nikdo, aby ho upokojil, držel ho, aby se o něj postaral. Snape byl zcela jistě mrtvý. Sám jako on. Byl si jistý, že to nemůže vydržet. Ne, on se neponíží prosbami nebo doprošováním se, nikdy. Jen nebude mít možnost zůstat zticha, nutkání řvát a naříkat bolestí bylo nepotlačitelné.

 

Zakřičel, když se břitva dotkla jeho kůže.

 

Bolelo to. Bylo to horší než Cruciatus: bezmocnost a beznaděj jejich práci jenom přidávala na účinku. Minulé rány, stále ještě bolestivé, se znovu otevřely. Břitva se zdála být neuvěřitelně horká, jako by jeho záda, žebra, hrudník, krk, nohy, všechno, všude olizovaly plameny, když čepel pomalými a přesnými pohyby přecházela tam a zpět.

 

Avery si jako pokaždé předtím sundal masku a Harry mohl vidět známky dobře kontrolovaného šílenství a sadismu v jeho třpytících se očích, to jej ještě více děsilo. Posledně tu byl Snapeův pohled, aby tento sadismus vyvážil svým znepokojením, aby udržel některé jeho smysly v realitě, ale teď byl beznadějně sám, možná již navždy.

 

Nikdo nevěděl, že tam je.

 

Nikdo jej nemohl zachránit.

 

Rány a plameny.

 

Prsty roztahující řezné rány.

 

Nevolnost. Ty prsty přejížděly po jeho zraněních. Harry si byl jistý, že je to horší než znásilnění. Prsty pronikly do jeho masa a…

 

Křičel a křičel.

 

Toto nepřežije. Ne bolest. Nemoc. Zneužívání.

 

Ne, už ne. Už nikdy.

 

Už se neudržel vzpřímený. Jeho nohy se třásly a nakonec povolily. Někdo jej kopl do zad, až ve velkých bolestech spadl na kolena. Položil dlaně na zem.

 

Něco mokrého a kluzkého… jeho krev. Krev byla všude, to viděl. Klečel ve své vlastní krvi. Ale teď cítil, že mu tady nedovolí umřít. Stále dokola ho budou uzdravovat, aby ho přinutili znovu prožívat ten mizerný pocit opuštěnosti a to díky jejich milosti.

 

„Ale, ale, pane Pottere. Je báječné znovu slyšet váš hlas. Skoro jsem zapomněl, jak křičíš. Je to neocenitelný zvuk, to tě ujišťuji. A slibuji, že ti dám ještě spoustu dalších příležitostí křičet. K mé velké radosti.“

 

Harry nebyl schopný odpovědět. Oněměl. Co nejstatečněji se podíval na Voldemorta. Pohledy se zaklesly.

 

V těch Voldemortových byl chlad a nenávist. V jednu chvíli si byl Harry jistý, že už tento typ pohledu někde zahlédl. Chlad a nenávist…ale… ve Voldemortově případě byly tyto dva pocity kontrolované a používané jako nástroje. Nebyly to skutečné pocity. Stejně tak jako samotný Voldemort nebyl skutečný. Jen oživlá mrtvola.

 

Harry sebou trhnul.

 

Voldemortovo zlo bylo hluboko pod lidskostí. Bylo hrozivé a kalkulující možnosti, jak dosáhnout svého cíle: totální moc a kontrola nad vším.

 

Ne. Ne nad vším. Nebude Voldemortem kontrolovaný.

 

Nikdy. 

 

XXX

 

Snape se neodvažoval vzhlédnout. Zoufale si přál zakrýt si uši. Každý Harryho výkřik ho k smrti mučil. Musí to být Avery se svou břitvou, pomyslel si. Harry byl s tím psychopatem sám. A ten chlapce zabije.

 

Zoufale toužil tam být. Věděl, že Harrymu svou přítomností pomáhá, i když nechápal proč.

 

Harry…

 

Chlapec zcela jistě věřil, že je mrtvý. Byli oddělení, možná už navždy. Už nikdy neuvidí Harryho laskavou tvář, už mu nebude slibovat hloupé věci, už mu nikdy nebude vyprávět o jeho rodičích nebo školních dnech. Neuslyší Harryho moudré připomínky.

 

Šťastné dny skončily. Temnota vše zahalila.

 

Po té, co chlapcův srdcervoucí křik odezněl, začal Snape ještě lépe chápat jejich tzv. psychologické události z minulých dnů. Když tam byl Harry, poprvé za svoji existenci nebyl sám. A poprvé pochopil, co to znamená s někým sdílet život. Někomu patřit.

 

I ve společnosti Quietuse byl samotář, i když byl se svými kamarády, nebo s Albusem… Něco mu vždy chybělo a on mohl jen hádat, co to bylo.

 

Když byl dříve sám, nikdy necítil nepřítomnost nebo nedostatek něčí společnosti…  nebo snad ne nikdy, ale jen zřídka, když ho pronásledovaly nevýslovné a děsivé vzpomínky a noční můry a on jim musel čelit sám… ale teď, šílel ze samoty, z existence bez Harryho.

 

Mohl si představit chlapcův současný stav po téměř pěti hodinách mučení, řezné rány, krev, bezvědomí, slabost a pobité tělo ležící bezmocně a samotné na zemi v nějaké vzdálené cele…

 

Kdyby Harry byl tady… Určitě by nebyl schopný uzdravit ho, ale měli by alespoň šanci sdílet bolest díky vzájemné společnosti.

 

Snape se hořce zasmál. On, ex-Smrtijed, jeden z nejvycvičenějších kouzelníků, byl tak slabý a bezmocný!

 

Skryl svou tvář do dlaní, znovu uvažoval o vlastní změně, ke které došlo v posledních dnech, jak se on, neochotný, ale přesto přísahající ochránce Harryho Pottera, dostal do role znepokojeného a strachujícího se rodiče. Polknul. Zvláštní. A tak…přirozené.

 

Navíc, musel si to přiznat: tyto změny nebyly jen náhodnými následky jejich společného osudu. Ano, jejich osud hrál v této změně jistou roli, to bylo nepopíratelné, ale Harryho charakter a přednosti odvedly také svou práci.

 

Nejdříve Harry přijal jeho omluvy bez dodatečných poznámek. Opravdu mu odpustil všechno to, co mu Snape provedl. Pak od úplného počátku dával najevo skutečné obavy, když viděl profesorův slabý a ubohý stav. Nikdy nepožadoval vysvětlení Snapeových pocitů, jen je prostě přijal a na oplátku nabídl své vlastní. Nikdy proti ničemu neprotestoval.

 

Jak mohl být chlapec tak citlivý? Byl tak mladý a… vyrostl prakticky v úplné emocionální poušti, opovrhovaný, deprimovaný, ignorovaný… měl by z něj být buď totální parchant, nebo šílený zmetek s nekonečnými stížnostmi na bídu svého života, oplakávající ztracené příležitosti… Měl by být nevyléčitelně zraněný a zcela neschopný přijmout, nebo sám někomu věnovat, jakékoliv pozitivní emoce. A přesto takový nebyl. Mohl takový být, ale nebyl. Na rozdíl od Největšího Bastarda, jehož smrtelná a vroucí nenávist k celému světu byla způsobena podobným dětstvím, jaké prožil Harry.

 

Voldemort svět odmítal a pohrdal jím a jediné, pro co žil, byla pomsta a nenávist.

 

Harry své okolí přijal a staral se o ně a jediné, po čem toužil, byla sounáležitost. Zoufale si přál být někým akceptovaný.

 

Nejenže přijal jejich situaci, ale také jeho, lektvarového netvora. A on, stálý samotář, si nemohl pomoci a na oplátku jej také přijal.

 

Teď si byl Snape jistý, že by se nakonec stalo to samé, kdyby dal už dřív Harrymu šanci… Šanci, kterou mu nikdy neposkytl. Ale v této chvíli už bylo pozdě na lítost.

 

Snape si zhluboka povzdechl. A učinil třetí přísahu v této jámě smrti: pokud se jim povede uprchnout, poskytne Harrymu vše, co si zaslouží. Věnuje mu péči. Pohodlí. Domov.

 

Rodinu.

 

XXX

 

Dny…

 

Mučení…

 

Výkřiky…

 

Vše se zdálo být jen jedním nekonečným procesem bez existujícího cíle. Byl to osamělý proces. Vždy sám.

 

Sám na Harryho křik, a sám, aby nesl chlapcovo systematické každodenní mučení.

 

Nemůže to být horší, myslel si prvně. A přesto vždy bylo.

 

Pak přišel den, kdy byl odvlečen z cely do komnat v prvním podlaží. To znamenalo, že se Voldemort rozhodl, že mučit Harryho samotného bylo příliš nudné. Snape byl kvůli nedostatku jídla a nepokojnému spánku tak slabý, že nemohl sám normálně hýbat nohama. Proto jej Smrtijedi museli celou dobu nést. Sama situace byla tak ponižující, že Snape zoufale toužil hanbou zemřít.

 

A v komnatě dostal Snape svůj první opravdový a téměř nesnesitelný výprask. Jen údery, žádná kouzla nebo lektvary. Trvalo to hodiny. Střídalo se na něm deset Smrtijedů, jeden po druhém a když poslední skončil, první znovu začal. Oblečení z něj strhali. Jediné, co ho zakrývalo, byla jeho vlastní krev, pohmožděniny a zranění.

 

Po chvíli si uvědomil, že sténá. Potom se rozkřičel. Pak začal řvát. Ale nakonec křik přešel v naříkání chraplavým hlasem, jak se válel se ve své vlastní krvi a zvratcích.

 

Všechno bolelo. Nemohl pořádně dýchat. Když si myslel, že už nemůžou vymyslet nový způsob vyvolání bolesti, přišel Malfoy s jeho obvyklým kladivem.

 

Byl vyděšený hrůzou, když jej dva z těch bastardů zvedli a srazili na kolena vedle stolu. Nezmohl se už ani na protest. Jen otupeně sledoval třetího, jak mu rychlým lepícím kouzlem připevnil ruce ke stolu. Přesně věděl, co teď přijde. KDO přijde.

 

Dřív by tomu nemohl uvěřit. Tento muž byl jeho přítelem. Dokonce nejlepším přítelem. A teď…

 

Nikdy mu úmyslně neublížil, ani když změnil strany. Vždy se o jeho syna staral, po celou dobu, co byl Draco ve škole… Navzdory všemu, co se kdy stalo, zůstali přátelé… Nebo tomu alespoň věřil.

 

Důkaz jeho omylu stál přímo před ním. Snape se zkroutil a odvrátil svou tvář z Malfoyova pohledu. Teď taky osobně zakusí tento druh bolesti. Ne že by po tom toužil.

 

První rána přišla nečekaně. Oči se mu protočily a v ústech zacítil kovovou chuť. Krev. Kousl se do jazyka. Bylo to horší, než se zdálo. Bylo štěstí, že se nepomočil. I když před několika minutami si byl jistý, že už nemá dost sil ani na křik, zařval, silně stiskl víčka k sobě a soustředil se na svůj dech. Už nikdy nechtěl vidět své ruce. Nikdy. 

 

Když byl jeho první prst rozdrcený, dal mu Lucius malou pauzu.

 

„Co si myslíš o této bolesti?“ zeptal se jej Voldemort naoko zvědavě. „Bál jsem se, že už nikdy neuslyším tvůj hlas… Ale Lucius má SKUTEČNÝ talent donutit tě otevřít tvá děsná, tvrdohlavá ústa, můj profesore. Alespoň může mladý Potter slyšet, že jsi stále naživu.“

 

Nejdříve tato poslední věta zničenému Mistru lektvarů přinesla obrovskou úlevu. Harry bude vědět, že je stále naživu! Ale o chvíli později si už tím nebyl tak jistý. Je možné, že tato informace jeho bolest zmenší. Anebo ji jen zvýší? Dech se mu před další ránou zasekl v hrudi. Harry ho mohl slyšet. Chlapec věděl, že byl schopný snášet různou bolest, aniž by vydal hlásku. Co si pomyslí o jeho křiku? To dítě bylo tak soucitné…

 

Ještě předtím, než Malfoy dokončil práci s jeho levou rukou, Snape omdlel. Místo svého oblíbeného ‚Ennervate‘ se Pán zla rozhodl použít jeden z lektvarů lektvarového mistra. Vigilae lektvar (1). To bude dost zlé, pomyslel si Snape napůl v bezvědomí. Nehledě na to, že další lektvar, který mu Voldemort nalil do krku, byl Dolorem Facio (2). Snape byl překvapený, že ho Voldemort nepoužil už dřív. S kombinací Dolorem Facio a Cruciatu můžete kohokoliv mučit tak dlouho, dokud se nezblázní… jako Longbottomovi, kteří byli tímto způsobem také mučeni. Tento lektvar byl vyvinut pro přerušení těch neuronových spojů, které brání mozku zbláznit se z té nesnesitelné fyzické bolesti. Lektvar mozku nedovolí ztratit vědomí, nebo znecitlivět nervový systému.

 

Byl to jeden z jeho vlastních objevů. Vymyslel jej, když pracoval v Institutu pro výzkum léčebných lektvarů. Jak ironické!

 

Mistr lektvarů věděl, co přijde.

 

Chvíli nebyl schopný ze sebe vydat sebemenší zvuk. Magická pouta povolila a on spadl na zem. Při vědomí. Zatracená Vigilae!

 

V další chvíli na svém rameni ucítil opatrný a pozorný dotyk něčí ruky.

 

„Pro…profesore?“ někdo nad ním brečel a horké slzy smáčely jeho nahou kůži. Byl to Harry.

 

Slyšel Smrtijedy nařizovat chlapci, aby jej odnesl do cely. I přes svou slabost se pokusil postavit, dojít tam po svých. Nebylo to lehké. Ale nějak se jim to povedlo.

 

Velké hnědé dveře se za nimi zaklaply. Za NIMI! Byli znovu spolu.

 

Se zbytky sil se Snape odplazil do svého známého rohu, posadil se a opřel se o zeď. Po tom, co popadl jejich ubohý plášť, jej Harry vrávoravě následoval. Poklekl vedle profesora, svlékl si Snapeův svetr a opatrně jej nahému muži oblékl. Snape nemohl ani protestovat. Díky lektvaru byl při vědomí, ale nebyl doopravdy vzhůru. Nechtěl, aby to chlapec udělal, ale nemohl mu v tom zabránit.

 

Harry mu pomalu natáhl svetr přes hlavu. Potom zvedl jednu jeho ruku, aby ji strčil do rukávu, v tom zahlédl jeho prsty. Snape si všiml, že nemá daleko k mdlobám. Harry se zbytky své vůle vsunul co nejopatrněji nerozeznatelnou končetinu do rukávu. Potom i druhou, až byl Snape oblečený.

 

Svetr byl neuvěřitelně špinavý a plný krve. Ale byl i teplý, díky teplu živého těla… Harryho těla. Nebo byl teplý kvůli chlapcově péči?

 

Snape nevěděl, kdy Harry začal vzlykat. V momentě, kdy si všiml jeho rukou? Jeho těla? Že byl při vědomí?

 

Harry popadl profesorovy nohy a přitáhl je k hrudi („Kvůli udržení tepla…“ zamumlal skrz vzlyky) a opatrnými pohyby kolem nich ovinul plášť.

 

Stále vzlykal, když se uhnízdil u Snapea a objal ho.

 

A pokračoval ve vzlykání po dlouhou, velmi dlouhou dobu. Snape jej chtěl pohladit po hlavě, ale kvůli strachu z bolesti ve svých rukou se rozhodl to nedělat.

 

„V pořádku, Harry,“ zamumlal po chvíli. „Už můžeš přestat. Nemusíš plakat.“

 

„Nemusím?“ odpověděl chlapec slabě. „Proč nemusím plakat? Mám pro to skvělé důvody, pane.“

 

Na tuto poznámku nebyla žádná odpověď. Harry měl pravdu.

 

„Máme také důvody k radosti,“ povzdechl si profesor. „Můžeme být zase spolu.“

 

„Jste rád, že jste se mnou?“ chlapcův hlas byl plný naděje.

 

„Pottere, pro lásku boží, neříkal jsem vám to snad už? Ano, jsem rád, že jsem s tebou. Ve skutečnosti se to zdálo zatraceně dlouho, co jsme byli oddělení,“ cítil malý náznak zlosti, ale jeho hlas byl tak slabý a chraplavý, že z něj vyšel jen tichý šepot. Kolem něj se pevně ovinuly paže a jeho hněv zmizel. „Pokud si dobře pamatuji, říkal jsem ti něco o mém domě o nabídce být se mnou a názor jsem nezměnil. Stačí to k tomu, aby ses uklidnil?“

 

Harry se náhle zčervenal.

 

„Víte, pane, já… když jsme byli rozdělení, přemýšlel jsem, jestli jste to myslel vážně, nebo ne…“

 

„Jak jste jistě postřehl, pane Pottere, já jsem vždy vážný,“ pokusil se promluvit příkrým hlasem, ale nepovedlo se mu to. Harryho ústa se roztáhla v lehkém úsměvu.

 

„Myslel jsem si to ve škole. Ale od té doby, co jsme tu spolu, všiml jsem si dalších vašich rysů, profesore.“

 

„Jako například…?“

 

„Ehm…no…,“ Harry nevěděl, jak odpovědět. „Občas vtipkujete…“

 

„Občas. Ano. Ale nežertuji, když mluvím o vážných věcech. A tvoje touha po náležitém domovu a opravdové rodině, je jednou z nich.“

 

„Chcete říct, že…?“

 

„Přesně,“ přikývl profesor. „Ačkoliv mám strach, že nebudu mít nikdy příležitost to dokázat.“

 

„Nezáleží na tom, pane,“ Harryho hlas byl sotva hlasitější než šepot. „Skutečnost, že… mě chcete přijmout, je pro mě dostačující,“ po několika minutách dodal, „ne, není to jen ‚dostačující‘. Znamená to pro mě všechno.“  

 

XXX

 

Percy byl nervózní. Nechtěl to udělat, nesnášel čmuchaly. Měl strach z kolegů, kteří by jej mohli přistihnout při pátrání v tajných složkách, a také byl naštvaný, protože už dva dny nemohl nic najít.

 

Možná, že hledal na špatném místě. Chtěl o tom zatraceném Nightmare Manor něco vědět, ale v normálních dokumentech se o něm vůbec nezmiňovalo. Musel najít jiný způsob, jak k tomuto problému přistoupit. Jeho otec se zmínil, že Manor bylo místo důležitých shromáždění následníků Vy-víte-koho. Takže bude muset hledat ve složkách Smrtijedů. Ale zrovna ty byly pouze na povolení. Většina z nich byla v Přísně tajném oddělení.

 

Další dokumenty, trochu legálnější, byly složky bystrozorů. Druhá strana té samé mince. Nezakázaná strana té samé hry.

 

Měl skvělý nápad. Potom, co vytáhl obrovské množství BY (bystrozorských) dokumentů a zaklel je kouzlem Revelo (‚Revelo Nightmare Manor!‘ – byla to speciální verze kouzla, kterou sám vymyslel a byl na ni patřičně hrdý), mohl vidět, jak se náhle papíry začaly velkou rychlostí otáčet, až se před ním nakonec dokument rozevřel. Obklopovala jej aura nazelenalého světla.

 

SNAPE, Quietus Salazar – bylo napsané nahoře.

 

Percy vytřeštil oči. Snape, a bystrozor? To má být vtip? Nebo to vylepšené Revelo nebylo tak účinné, jak si myslel? Pokrčil rameny. Ať to mělo jakýkoliv důvod, prohlédne si dokument, a pokud se ukáže jako špatný, bude muset zkusit jiný způsob hledání.

 

SNAPE, Quietus Salazar – přečetl si znovu a najednou si něco uvědomil: to jméno nepatřilo umaštěnému Mistrovi lektvarů. Ten byl Severus, že? Ne, BYL to Severus, bezpochyby. Ale potom, kdo byl tento další Snape?

 

Najednou jej zvědavost podnítila k otevření složky. Byl to dost obsáhlý a nudný spis, ale Percy byl na podobné složky zvyklý, a tak mu nečinilo potíže z nich rychle vybrat to podstatné. Pustil se do čtení a vzal si kousek pergamenu a brk, aby si případně mohl dělat poznámky.

 

OOO

OOO

ID : 03960881010

Datum/místo narození: 02.04.1960, Snape

Datum/místo úmrtí: 02.12.1979, Nightmare Manor (místo neznámé)

 

{‚Takže zemřel… A to byl tak mladý…‘ pomyslel si Percy. Na tom místě, které on právě hledá. Ale ta složka ukazovala ‚místo neznámé‘. ‚Zatraceně!‘ Ale jeho zvědavost jej donutila číst dál.}

 

Otec : SNAPE, Severus Salazar

          ID otce: 0392856457

          Datum/místo narození otce: 05.11.1928, Snape

          Datum/místo úmrtí otce: 04.11.1981, Snape

Matka: NOBLESTONE, Quirke Athéna

           ID matky: 0493112539

           Datum/místo narození matky: 02.02.1931, Prasinky

           Datum/místo úmrtí matky: 04.11.1981, Snape

 

{‚Stejné datum a stejné místo úmrtí jako u otce. Zajímavé. To by mohlo být něco víc než jen náhoda.‘}

 

Jiný(í) člen(ové) rodiny :

Bratr: SNAPE, Severus Nobilus

         ID bratra: 03958912111

         Datum/místo narození bratra : 05.03.1958, Snape

         Datum/místo úmrtí bratra : ((živý))

 

{‚Takže tento chlápek byl bratrem toho umaštěného bastarda! A…Snape je mladší, než mí rodiče?‘ Percy byl v šoku. Vždycky si myslel, že Mistr lektvarů je starý a zlý bastard. Ale 37 let, to nebyl starý!}

 

Rodinný stav: svobodný

NKÚ : V, 100 (cert. č. 14/1976)

OVCE : V, 100 (cert. č. 14/1978)

BY : V, 99.3 (cert. č. 2BY/1979)

{Zdálo se to být neskutečné. On sám dosáhl jenom 94% na NKÚ a 94,1 na OVCÍCH. Jak mohl někdo dosáhnout takové úrovně? Percy mu záviděl. A pak si uvědomil, že je chlapec mrtvý. A on je naživu. VELIKÝ rozdíl.}

 

Podrobnosti :

1971 – Bradavice, BŠČK

1976 – NKÚ nejvyšší výsledek

1978 – OVCE nejvyšší výsledek

01.09.1978 – Oficiální bystrozorský ministerský výcvik (ByV245/IN/322/1978)

01.02.1979 – Jmenován bystrozorem (pozice: první třída) (Jm12/IN/310/1979)

21.03.1979 – Výpověď, opustil ministerstvo (Vyp24/IN/311/1979)

01.04.1979 – podezření z aktivit FŘ (viz FŘ112/IN/44/1979)

 

{ ‚FŘ? Co to může být?‘ divil se Percy a informaci si zapsal. Na tohle se podívá později.}

 

02.12.1979 – smrt (cert. č. S-13342/3/1979)

 

Poznámky :

1. Doporučení k bystrozorskému výcviku Haroldem Winstonem Potterem (ID: 039203345129, BY 011)

 

{ ‚Jedno překvapení za druhým. POTTER doporučil na bystrozorský výcvik SNAPEA? Co to má zatraceně znamenat?‘ Percy si připadal jako hlupák…a ten pocit se mu nelíbil…}

 

2. Nejspíše zavražděný Voldemortem v Nightmare Manor (místo neznámé), na základě výpovědi SNAPEa, Severuse Nobiluse, ID: 03958912111, pod Veritasérem (připravil STOLL, Nicholas, ID 0393902354, ML cert. č. ML10H/14/1971) (viz: Prov/ SNAPESN/134/SJ/12/1981; SJ/76/1982; SJ/92/1982)

 

{Percy polkl. Bylo tam Nightmare Manor. A jiné věci. Jeho profesor byl nepochybně Smrtijedem. Existuje důkaz: dokumentace označená jako SJ (smrtijed). A ten bastard tam byl, když jeho bratra zabili, pravděpodobně byl sám jedním z jeho vrahů. Percymu vyschlo v krku a znervózněl. Brko se jenom kmitalo, když si to všechno opisoval. Snape, všemi nenáviděný zmijozelský profesor je zkurveným Smrtijedem. Jak mu mohl Brumbál dovolit učit? Musí si o tom promluvit s bratry, všemi třemi a taky s Ginny! Musí je varovat! Pak se uklidnil. Teď má práci. Pokračoval.}

 

3. Podezření bystrozora z aktivit ve FŘ. Při výslechu to popřel. (viz FŘ/SNAPEQS/IN)

 

{ ‚Och, opět to FŘ.’}

 

4. Rodina podezřelá ze SJ aktivit – spolehlivost sporná. (viz SJ/SNAPESS/IN, SJ/SNAPESN/IN, SJ/SNAPEQA/IN)

 

{Větší šok. ‚Vážně zajímavá rodinka. Tři Smrtijedi a bystrozor. Bystrozor, který podal výpověď a byl podezříván v souvislosti toho FŘ.‘ Percy nebyl hloupý. To FŘ muselo mít co dočinění s Voldemortem, muselo to být něco zakázaného a pravděpodobně nebezpečného – to bylo jasné z toho, jak se o tom ve spisech zmiňovali.}

 

Přiložené spisy:

NKÚ, OVCE, BY certifikáty

Výpis z výpovědi SNAPEa, SN (Prov/SNAPESN/134/SJ/01/1982)

Záznam okolností smrti Quietuse Snapea

 

{Och, pomyslel si Percy. Konečně něco zajímavého…}

 

XXX

 (...)

 

Snape : Můj otec si přál, aby se stal Voldemortovým stoupencem.

Vyslýchající : Co si myslel o přesvědčování vašeho otce?

S : Několikrát ho odmítl. Nakonec se otec rozhodl donutit jej k tomu fyzickým mučením a vzal jej přímo k Voldemortovi.

I : Kdy?

S : 2 prosince 1979.

I : Kde ?

S : V Nightmare Manor.

I: Kde je toto sídlo?

 

{Dobrá otázka. Pokud bude mít štěstí, dostane odpověď.}

 

S : Neznám přesné místo. Předpokládám, že je to na severu Anglie, nebo ve Skotsku.

 

{Neměl štěstí.}

 

I : Aha…Co se tam stalo?

S : Byl fyzicky týraný kouzly celých pět hodin. Ale nepovolil. Nakonec se jej Voldemort zeptal, jestli se k němu přidá. Odmítl. Pak na něj Voldemort seslal smrtící kouzlo a on zemřel.

I : Podílel jste se na mučení?

S : Ze začátku ano. Myslel jsem, že najdu způsob, jak jej zachránit. Potřeboval jsem čas. Po pátém kole jsem si uvědomil, že jsem bezmocný. A potom jsem odmítl pokračovat v jeho mučení. Otec na mě několikrát seslal Crucio, ale Voldemort mu zakázal mě zabít…

 

(...)

XXX

 

Och, jak dojemné… umaštěný zmetek chtěl někoho zachránit! Neuvěřitelné! Ale… jeho výpověď byla pod Veritasérem, takže to znamenalo… no dobře… nakonec byl to jeho bratr… Percy pokrčil rameny.

 

Hledání mu v ničem nepomohlo. Možná až zítra…

 

Percy si povzdechl a přerovnal papíry, aby je mohl uklidit zpět na své místo, když něco zahlédl za složkou ‚SNAPE, Quietus Salazar‘.

 

Navrchu bylo napsáno ‚SNAPE, Severus Nobilus‘.

 

Pokud byl v šoku předtím, teď byl úplně zkamenělý. Podle minulého dokumentu věděl, že ten hajzl byl Smrtijed. A teď mohl jeho složku vidět mezi těmi BY. O co tu šlo?

 

Najednou zapomněl na Nightmare Manor. Chtěl si tuto složku přečíst za každou cenu. Ale když se chystal ji otevřít, všiml si najednou nazelenalého světla kolem dokumentu. Kouzlo, které seslal! Och, teď už to bude pravděpodobně vědět!

 

Dychtivě složku otevřel.

 

 

ID : O3958912111

Místo/Datum narození : 05.03.1958, Snape

Místo/Datum úmrtí : -

Otec : Snape, Severus Salazar

ID otce: 0392856457

Místo/Datum narození otce: 05.11.1928, Snape

Místo/Datum úmrtí otce: 04.11.1981, Snape

Matka : NOBLESTONE, Quirke Athena

ID matky: 0493112539

Místo/Datum narození matky: 02.02.1931, Prasinky

Místo/Datum úmrtí matky: 04.11.1981, Snape

Další člen(ové) rodiny:

Bratr : SNAPE, Quietus Salazar

ID bratra: 03960881010

Místo/Datum narození bratra: 02.04.1960, Snape

Místo/Datum úmrtí bratra: 02.12.1979, Nightmare Manor (místo neznámé)

Rodinný stav: svobodný

 

{‚Takže se nikdo nechtěl oženit s tím umaštěným bastardem s křivým nosem‘, usmál se Percy škodolibě.}

 

NKÚ : V, 95,2 (cert. č. 22/1974)

OVCE : V, 94,6 (cert. č. 21/1976)

ML: V, 100 (cert č. 1ML/1/1978)

 

{Tahle rodina mě začíná štvát se svými výsledky. Profesor se nezdá být stejně chytrý jako jeho bratr, ale jeho výsledky byly i tak vyšší než ty Percyho. Pocítil silnou nenávist.}

 

Podrobnosti :

1969 – Bradavice, BŠČK

1974 – NKÚ nadprůměrný výsledek

1975 – pokročilé studium mistra lektvarů na BŠČK pod dozorem Agiluse O´Pecka (OP: 03913567344)

 

{O’Peck! Otec a matka mu vyprávěli spoustu historek o starém profesorovi lektvarů, který NEBYL ředitelem zmijozelské koleje, a ve skutečnosti, nebyl ani Zmijozel. Byl to Nebelvír… a přijal nechutného Zmijozela jako učně? Život byl jen zřídka logický.}

 

1976 – OVCE nadprůměrný výsledek

01.09.1976 – práce pro Institut pro výzkum léčivých lektvarů

 

{Smrtijed a výzkum léčivých lektvarů? Zároveň? Divné.}

 

1977-1981 – podezření ze SJ aktivit (viz SJ28103/IN/03/1977 v přiložených spisech)

 

{No. Vypadá to, že byl skutečně SJ a ne BY.}

 

01.14.1978 – Jmenován Mistrem lektvarů (úroveň: první třída)

01.09.1978 – Jmenován profesorem lektvarů na BŠČK

02.12.1981 – zadržen bystrozory BY2301, oficiálně vyslýchán BY781, BY910 et BY1103 (záznamy č. SJZ14/1981, SJZ22/1981, SJZ98/1981, SJZ119/1981, SJZ255/1981, SJZ376/1981, SJZ388/1981, SJZ401/1981, SJZ455/1981, SJZ475/1981, SJZ544/1981, SJZ591/1981, SJZ3/1982, SJZ9/1982, SJZ13/1982, SJZ16/1982, SJZ22/1982, SJZ43/1982, SJZ65/1982, SJZ76/1982, SJZ88/1982, SJZ97/1982, SJZ113/1982, SJZ127/1982, SJZ156/1982, SJZ178/1982, SJZ201/1982)

 

{‚Tolik zápisů? Znamená to, že byl Snape vyslýchán tak často? Určitě vždy vše popřel. Ale… Byl pod Veritasérem, ne? Takže… proč bylo nutné jej tak často vyslýchat?‘ Percy pokrčil rameny a pokračoval ve čtení.}

 

29.01.1982 – potvrzená smrtijedské aktivita, odeslán do Azkabanu (rozsudek č. AZ/IN/39/MM/1982)

 

{ ‚Musí být náhoda, že je tenhle spis tady, mezi spisy bystrozorů. Nicméně šťastná náhoda,‘ dumal Percy. Takže Snape byl v Azkabanu. To správné místo pro něj a jemu podobným.}

 

01.07.1982 – Proces obnoven BRUMBÁLEM, Albusem (ID: 03834119801)

04.08.1982 – propuštěn z Azkabanu (dok č. AZ/PROP/1/1982)

 

{‘CO ? BRUMBÁLEM ?’ Percy nevěděl, co si o tom myslet.}

 

01.09.1982 – opětovné dosazení na pozici profesora lektvarů na BŠČK

1985 – opětovné dosazení na pozici Mezinárodního Mistra lektvarů (č. 2808/1985)

1995 – podezření ze smrtijedských aktivit (viz SJ21/IN/03/1995)

 

{‚STOP!‘ Percy si přál zvednout se a běžet s těmito zprávami domů, nebo ke svému otci. Brumbál neměl pravdu. Bránil toho bastarda, i když si to nezasloužil, a toto byla odpověď na jeho důvěru. Pokud byl Snape Smrtijedem před 14-ti lety a je jím i teď, mohlo to znamenat jedinou věc: byl Smrtijedem po celou tu dobu, během celé jejich školní docházky. Ztuhl. Musel něco udělat. Mluvit se svým otcem. S ministrem. Brumbálem. Se všemi. Vytisknout PRAVDU v Denním Věštci: ten zatracený zmetek je Smrtijed!

 

Musel bojovat o to, aby se uklidnil předtím, než bude pokračovat. Ne. Ministr stejně nevěřil ve Voldemortův návrat. Ale… Tento zápis byl něco jako důkaz, ne?

 

Co by měl udělat?

 

Percy se rozhodl. Stane se Bystrozorem. Je to nejlepší způsob, jak ochránit svou rodinu.}

 

Poznámky :

1. O aktivitách Mistra lektvarů  viz UML/ SNAPESN/IN

2. O aktivitách SJ   viz SJ/SNAPESN/IN

Přiložené spisy :

NKÚ, OVCE, ML certifikáty

Doznání smrtijedských aktivit (Prov/SNAPESN/11/MM/01/1982)

 

{Tady byl důkaz! Ale….tentokrát byl Percy úplně zmatený. Nechápal to. Byl Snape Smrtijed, nebo ne? Pokud jím byl, proč byl propuštěn z Azkabanu?}

 

 

Vyslýchající : Jste Smrtijed?

Snape : Ano.

V : Jak dlouho jste sloužil Vy-víte-komu?

S : Tři roky.

V : Spáchal jste v jeho službách špatné skutky?

S : Ano.

V : Vraždy?

S : Ano.

 

{‚Přiznání MUSÍ být pod Veritasérem‘ pomyslel si Percy.}

 

V : Přesný počet lidí, které jste zabil?

S : Dvanáct.

V : Jejich jména.

S : Joseph Galvany, jeho žena a dvě děti, Patricia Wrights, Cathrin Lighthouse, Andrew Waite, jeho žena a dítě a tři mladí muži, neznám jejich jména.

 

{‚Co…cože? Rodina Galvanů byla zabita tímto umaštěným, zkurveným, zasraným, hnusným… Bylo to neuvěřitelné. Percy šokovaně potřásl hlavou. Najednou se cítil špatně. To nemohla být pravda. A přesto…BYLA. Jeho máma tomu nikdy neuvěří. Nikdy. Nějak by měl přenést dokumenty domů. Ale věděl, že bylo nemožné projít s takovými důležitými spisy kolem bezpečnostní služby. Znovu zakroutil hlavou.}

 

V : Zabil jste je z radosti ?

S : Ne. Devět jsem zabil na Voldemortův příkaz. A tři muže jsem zabil při obraně Lily Evansové.

V : Byl jste během vražd pod vlivem Imperia?

S : Ne.

V : Takže jste je zabil z vlastní vůle?

S : Na Voldemortův příkaz.

V : Ale podřídil jste se mu ?

S : Ano.

V :Kolik jste seslal Nepromíjitelných?

S : 12 Avada Kedavru a 79 krát Cruciatus

 

{BASTARD! Samozřejmě, že musel použít Crucio na Galvanyovi…}

 

V : Imperius?

S : Nikdy jsem jej nepoužil.

 

{Hm. To je zajímavé. Proč ne ?}

 

V : Myslíte, že jste nevinný?

S : Ne, jsem zodpovědný za všechny činy zmíněné dříve.

 

{Tato odpověď byla způsobena sérem nebo svědomím? Určitě sérem…}

 

V : Tvrdil jste, že jste to dostal příkazem.

S : Ano. Ale bylo to mé svobodné rozhodnutí připojit se k Voldemortovi. Udělal jsem to, co mi nařídil. Jsem vinný.

 

{Ne, ne sérem. Nebyla tu položená otázka. To je neuvěřitelné, ale ten zatracený zmetek se cítil vinný za své skutky. Hmmm…}

 

V : Severusi Nobilusi Snape, jste prohlášen vinným z 12-ti vražd, 79 ověřených mučení a 91 užití Nepromíjitelných. Jste odsouzen k doživotí v Azkabanu.

 

(...)

XXX

 

Dlouhé minuty Percy seděl na židli, nepřítomný pohled upřený do okna.

 

Netušil, co si počít se vším tím, co dnes našel…jak to povědět svým rodičům…jak na to reagovat…

 

Vše se zdálo být tak zmatené a chaotické.

 

Percy se poprvé za svůj život cítil úplně nejistý a bezradný.

 

 

 

(1) vigilita (od lat. Vigil)  - bdělost, stav bdělosti

(2) dolor (lat.) - bolest, zármutek, facio (lat.) přítomný činný čas od dělat

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(denice, 27. 1. 2013 22:07)

Šťastné dny skončily. Temnota vše zahalila. - Taky mám ten pocit. Už jsem zapomněla, co Percy nakonec udělal s těmi informacemi a jak se Severusova složka ocitla mezi bystrozorskými, tak si znovu libuji, že můžu hned číst dál.
díky.

Re: ...

(Lupina, 28. 1. 2013 14:10)

Percy se ještě objeví na scéně v dalším dílu. Pak bude páchat nepravosti. Děkuji za komentář:-)

:)

(Adelaine, 14. 11. 2012 15:41)

Opět já... Ehm, tak tady jsem došla přesně za hranu, kdy jsem to autorce, ač bych chtěla, přestala věřit. Mrzí mě to. Každopádně jdu čtu dál, protože brzy mučení ustane a příběh se mi líbil, tak se těším.
Nicméně vám děkuji za super překlad.

Re: :)

(Lupina, 14. 11. 2012 21:31)

Není zač, děkuji za komentář.

:)

(Luisa, 6. 9. 2012 20:06)

Uf, uf, děvčata vydržte:o Snapeova rodinka je určitě zajímavá.

Re: :)

(Lupina, 6. 9. 2012 21:44)

Teď už to bude jen lepší. Momentálně posílám Marci už druhý díl - 12.kapitolu a to si vysloveně užívám. Druhý díl je prostě úžasný :-) Je na co se těšit. :-)